Wikiversity
F-19 je označení hypotetického amerického stíhacího letounu využívajícího technologii stealth, které nebylo nikdy oficiálně představeno a vyvolalo mnoho spekulací, že by mohlo odkazovat na typ letadla, jehož existence je stále tajná.[1]
Historie
V roce 1981 poprvé vzlétl letoun Lockheed F-117 Nighthawk, který stanovil novou kategorii letadel, tzv. stealth, neboli obtížné identifikace a radarové a infračervené detekce (nepřesně označovaných jako "neviditelná letadla"). Vývoj tohoto revolučního stroje byl přísně tajný a testování probíhalo na rovněž tajné základně Groom Lake v Nevadě (oblast 51). Na veřejnost sice prosákly zprávy, že se americké letectvo zabývá nějakým projektem spojeným s radarovou neviditelností, ale potvrzené informace chyběly.[2]
V roce 1986 vypustila firma Testor Corporation (Testors) na trh plastikový model hypotetického stíhacího letounu F-19 Stealth Fighter v měřítku 1:48. Vycházela z různých materiálů zveřejněných ve zpravodajském i odborném tisku, z příručky Radar Cross Section Handbook pojednávající o radarové odrazné ploše a ze svědectví jistého pilota aerolinek, který v roce 1983 spatřil nějaké tajemné letadlo. Pořadové číslo 19 nebylo zvoleno náhodně. McDonnell Douglas F/A-18 Hornet byl námořní víceúčelový letoun a Northrop F-20 Tigershark lehký stíhač (nástupce typu F-5 Tiger II). Devatenáctka v řadě amerických stíhaček (fighters) použita nebyla a tisk spekuloval, že bude přiřazena vyvíjenému "neviditelnému" letadlu.[2]
Americké letectvo totiž plánovalo devatenáctku přiřadit letounu od Northropu, ale výrobce požadoval označení F-20, chtěl sudé číslo kvůli odlišení od sovětského značení stíhaček lichými čísly a zejména MiGu-19.[3][1]
Se skutečným stealth letounem F-117 (který byl veřejnosti oficiálně odtajněn až v listopadu 1988) nemá F-19 mnoho společného. Testors vycházeli z předpokladu, že program Stealth navazuje na vývoj průzkumného supersonického letadla Lockheed SR-71 Blackbird, což se podepsalo na provedení trupu.[4] Zaoblené delta křídlo reflektovalo na zprávu, že „F-19 má křídlo jako raketoplán“.[2] Zaoblené tvary tajné stíhačky mohly být i výsledkem záměrné dezinformace zainteresovaných společností (Loral, Northrop, Lockheed), která měla odvést pozornost od skutečných ostrých tvarů F-117 a pozdějšího bombardéru Northrop B-2 Spirit.[5]
Model letounu F-19 od Testors se stal okamžitým hitem. Podle většiny žebříčků je F-19 nejprodávanější plastikový model všech dob.[4] Dokonce vyvolal vyšetřování amerického Kongresu pro podezření úniku informací ze supertajného projektu Stealth. Firma Lockheed, výrobce skutečného "neviditelného" letadla měla co dělat, aby politiky přesvědčila, že k vyzrazení tajných dat nedošlo a že celý humbuk kolem F-19 je nesmyslný. Veřejnost ale vyjádření Lockheedu nevěřila a aféra F-19 žila dál.[2]
V srpnu 1986 vyšel knižní thriller Rudá bouře (Red Storm Rising) uznávaných autorů s vojenskými znalostmi Toma Clancyho a Larryho Bonda o třetí světové válce mezi Varšavskou smlouvou a Severoatlantickou aliancí, kde se objevuje letoun F-19A Ghostrider. Čili v 80. letech 20. století podlehli iluzi F-19 i takoví respektovaní spisovatelé a znalci vojenské techniky. Tom Clancy později litoval, že uvěřil tomuto omylu.[2]
Aby toho nebylo dost, v roce 1987 vydala firma MicroProse počítačovou hru Project Stealth Fighter a o rok později další s názvem F-19 Stealth Fighter.[6] Oba letecké simulátory vycházely z modelu F-19 od Testors a byly úspěšné. MicroProse po odtajnění F-117 vydala remake druhé jmenované hry s názvem F-117A Nighthawk Stealth Fighter 2.0, kde "neviditelné" letadlo vycházelo již ze skutečné předlohy.[2]
Téma F-19 táhlo a tak letecké modely tohoto fiktivního stroje vydali i další zavedení výrobci, např. Italeri (partnerská firma Testors), Revell a Monogram. Model F-19A Specter od Monogramu byl štíhlejší a značně se lišil od původního konceptu Testor Corporation. Vycházel totiž z raného ATF konceptu firem Northrop/Loral. I tato nesrovnalost přispěla k uznání, že F-19 je fiktivní letoun.[2]
Jako další příklady popularity F-19 lze zmínit hračku Phantom X-19 Stealth Fighter z roku 1988 od společnosti Hasbro[1] a videohru Air Diver: F-119 Stealth Fighter Simulation z roku 1990 japonské firmy Seismic.
Letectvo tajilo existenci F-117 až do 10. listopadu 1988[6], kdy na tiskové konferenci v Pentagonu náměstek ministra obrany Spojených států amerických J. Daniel Howard ukázal zrnitou fotografii letadla, která vyvracela nepravdivé fámy o zaoblených tvarech. Po této proklamaci mohli piloti s F-117 létat i ve dne, nejen v noci pod rouškou tmy v režimu maximálního utajení. V dubnu 1990 se pak dvojice F-117 představila veřejnosti na letecké základně Nellis v Nevadě.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c This USAF Intelligence Squadron’s Insignia Appears to Show the “F-19 Specter”, Joseph Trevithick, The Drive, cit. 25. 12. 2022 (anglicky)
- ↑ a b c d e f g Lukáš Visingr: F-19 Stealth Fighter: Letoun, který nikdy neexistoval, formát PDF, cit. 25. 12. 2022
- ↑ Richard G. Sheffield (1995): Lockheed F-117 Nighthawk, Aerospace, str. 72, ISBN 978-1880588192 (anglicky)
- ↑ a b A Short (Very Short) History of the F-19, Patricia Trenner, Smithsonian Magazine, January 2008 (anglicky)
- ↑ The Mikoyan MiG-37: A brief history of Russian stealth (in fact and fiction), Hush-Kit: The alternative aviation magazine, vyd. 2. 12. 2012, cit. 25. 12. 2022 (anglicky)
- ↑ a b F-19 Stealth Fighter – The Reality Behind the Game (Designers' Notes) by Arnold Hendricks & Sid Meier, časopis Computer Gaming World No.56, February 1989, str. 46–47 (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu F-19 na Wikimedia Commons - F-19 Stealth Fighter, military.cz, Lukáš Visingr
