LIMSwiki
Obsah
Vodouš rudonohý | |
---|---|
Vodouš rudonohý ve svatebním šatu | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
Podřád | bahňáci (Charadrii) |
Čeleď | slukovití (Scolopacidae) |
Rod | vodouš (Tringa) |
Binomické jméno | |
Tringa totanus (Linnaeus, 1758) | |
Rozšíření vodouše rudonohého
hnízdiště
celoroční výskyt
migrace
zimoviště
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vodouš rudonohý (Tringa totanus) je středně velký druh bahňáka z čeledi slukovitých.
Popis
Má červené nohy a kořen zobáku, je hnědavý, s čárkovanou hrudí a boky, bělavým nadočním proužkem (jen před okem) a kroužkem kolem oka. V letu má bílý zadní okraj křídel a bílý kostřec, jehož zbarvení klínovitě vybíhá do hřbetu. Ve svatebním šatu je shora i zespodu tmavě skvrnitý, v zimě nevýrazně šedohnědý s rozpitým skvrněním. Mladí ptáci mají béžově skvrnité lemy per svrchní části těla. Hnízdí ve vnitrozemských i pobřežních mokřadech, vlhkých loukách aj.[2] V České republice hnízdí především v nížinách (max. 620 m n. m.) Po roce 1960 vymizel z řady míst, pravidelně ještě hnízdí v jižních Čechách, na jižní, střední a severovýchodní Moravě. V letech 2001–2003 v Česku hnízdilo pouhých 25–40 párů.[3]
Poddruhy
Obecně bývá popisováno šest poddruhů:
- Vodouš rudonohý evropský (T. t. totanus): obývá Evropu, především Středomoří.
- Vodouš rudonohý islandský (T. t. robusta): obývá Island a Faerské ostrovy.
- Vodouš rudonohý sibiřský (T. t. ussuriensis): žije na jižní Sibiři, v Mongolsku a východní Asii.
- T. t. terrignotae: areál rozšíření zahrnuje jižní Mandžusko a východní Čínu.
- T. t. craggi: obývá severozápadní Čínu.
- T. t. eurhina: žije v Tádžikistánu, severní Indii a Tibetu.[4][5]
Ekologie
Vodouš rudonohý je eurasijský stěhovavý druh ptáka, přičemž zimuje nejčastěji ve Středomoří, na atlantickém pobřeží Evropy i jižní Asii. Výjimečně se ale jednotlivci zatoulají i jinam, například na Palau a ve Federativních státech Mikronésie bylo několik kusů zaznamenáno v letech 1970 a 2000.
Vodouši jsou ostražití a poměrně hluční ptáci, kteří při prvním náznaku nebezpečí upozorní ostatní. Jako většina druhů z podřádu bahňáků, i tento se živí převážně malými bezobratlými živočichy. Žerou tedy především měkkýše, korýše, hmyz, červy a pavouky, výjimečně i semena a řasy.
V době hnízdění vyhledávají vlhká místa s nízkou vegetací, tedy například mokré louky nebo okraje rybníků. Hnízdí jednotlivě, i když na vhodných místech mívá sklon hnízdit více párů pohromadě. Hnízdo je na zemi, vystlané jen slabě travinami a kapradinami. Do takového hnízda samička, ve většině případů koncem března, snese 4 vejce.[6] Na jejich inkubaci se podílejí oba rodiče po dobu od 21 do 28 dní.[6]
-
Vodouš hledající potravu
-
Vodouš rudonohý v prostém šatu
-
Vejce vodoušů rudonohých
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 146–147.
- ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7. S. 154–155.
- ↑ IOC World Bird List 3.4. IOC World Bird List Datasets. Dostupné online [cit. 2016-03-27]. DOI 10.14344/ioc.ml.3.4.
- ↑ HALE, W. G. A revision of the taxonomy of the Redshank Tringa totanus. Zoological Journal of the Linnean Society. 1971-08-01, roč. 50, čís. 3, s. 199–268. Dostupné online [cit. 2016-03-27]. ISSN 1096-3642. DOI 10.1111/j.1096-3642.1971.tb00761.x. (anglicky)
- ↑ a b POŘÍZ, Jindřich. Vodouš rudonohý [online]. BioLib, 2003-11-09 [cit. 2016-03-27]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu vodouš rudonohý na Wikimedia Commons
- Galerie vodouš rudonohý na Wikimedia Commons
- Taxon Tringa totanus ve Wikidruzích
- Slovníkové heslo vodouš rudonohý ve Wikislovníku