LIMSwiki

Dějiny Japonska

Samurajové z knížectví Sacuma po válce Bošin
Rekonstrukce strážní věže z období Jajoi v Jošinogari

Období Jajoi (japonsky: 弥生時代, Jajoi džidai) je japonské prehistorické období následující po období Džómon a trvající přibližně od roku 300 př. n. l. až do roku 300 n. l.[1][2][3][4]

Název období je odvozen od tokijského předměstí Jajoi, kde se poprvé v roce 1884 našla pro tuto dobu charakteristická keramika.[5] Japonsko tehdy vstoupilo zároveň do doby železné i bronzové, protože znalost zpracování obou kovů sem byla z kontinentu přinesena současně.[6] Vliv na formování nové kultury měla pokročilejší kultura čínská. Tato vyspělá kultura se postupně integrovala do méně vyzrálé kultury Japonska, jíž se přizpůsobila.

Z Číny byly dovezeny nové rostliny (moruše) a vzniklo zde tkalcovství. Korejští přistěhovalci přinesli způsoby zemědělství, zvláště pěstování rýže. Byl vybudován kompletní zavlažovací systém v povodí řeky Abe.

Jedním z typických kovových výrobků byly zvony dótaku (銅鐸) vyráběné z poměrně tenkého bronzu a bohatě zdobené. Nejstarší nalezené dótaku pocházejí z 2. nebo 3. století, což odpovídá konci období Jajoi. Byly zřejmě používány jako symboly moci a při náboženských rituálech.[5]

Keramika

Byla jednodušší než v období Džómon, ale měla dokonalejší provedení, vypalovala se. Keramika byla stále vyráběna ze stočených provazců hlíny, ale mohl již být používán primitivní kruh. Je známo 5 druhů keramiky.

Typické pro tuto kulturu jsou džbány s dlouhým hrdlem, hluboké mísy, hrnce s širokým ústím a nádoby na vysokých nožkách. Keramika je často zdobena jednoduchými rytými geometrickými vzory.

Lidé kultury Jajoi již měli pohřební keramiku.

Reference

  1. Yayoi Period (300 BCE – 250 CE) | Japan Module [online]. Dostupné online. 
  2. Timelines: JAPAN | Asia for Educators | Columbia University [online]. Dostupné online. 
  3. Pitt Rivers Museum Body Arts | Bronze mirror [online]. Dostupné online. 
  4. KEALLY, Charles T. Yayoi Culture [online]. Charles T. Keally, 2006-06-03 [cit. 2010-03-19]. Dostupné online. 
  5. a b MASON, R. H. P; CAIGER, J. G. Dějiny Japonska. Praha: Fighters Publications, 2007. ISBN 978-80-86977-13-3. S. 22. 
  6. BOHÁČKOVÁ, Libuše; WINKELHÖFEROVÁ, Vlasta. Vějíř a meč (Kapitoly z dějin japonské kultury). 1. vyd. Praha: Panorama, 1987. S. 29. 

Externí odkazy