The US FDA’s proposed rule on laboratory-developed tests: Impacts on clinical laboratory testing

Stárnutí populace je jev, který spočívá ve zvyšování podílu starých lidí v populaci. Příčinou tohoto jevu je demografická revoluce a konkrétně potom pokles porodnosti a současně prodlužování naděje dožití (tzv. střední délka života). Stárnutí populace se měří za pomoci Sauvyho indexu stáří (is), což je podíl postreprodukční (P₅₀₊) a dětské složky (P_0-14) obyvatelstva uváděný v procentech.

Důvodem zájmu o sledování stárnutí populace jsou sociální a ekonomické důsledky tohoto jevu, protože dochází ke zvýšení podílu ekonomicky neaktivních osob v populaci. Opakem je proces mládnutí populace, které je způsobeno převážně zvýšením úrovně porodnosti.^[1]

Úmrtnost neboli také řečeno mortalita může být definována jako ukazatel, jenž vyjadřuje určitý počet zemřelých lidí v dané populaci s časovým intervalem k počtu osob určitého populačního celku v riziku (střední stav populace).^[2]

Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) v roce 2013 zemřelo celkem 109 160 lidí. Z toho 55 098 byli muži a zbylých 54 062 činily ženy.^[3] Kdežto v roce 1989 bylo v České republice 127 747 úmrtí. Prodlužování života můžeme také vidět u postupně rostoucí se míry naděje dožití. Ta u mužů narozených v roce 1989 činila hodnotu 68 let a u žen 75 let. V roce 2013 se naděje dožití při narození ženy vystoupala ve věk 81 let, u mužů pak ve věk 75 let.^[4]

Porodnost v České republice v roce 2013 dosáhla míry 106 751 živě narozených dětí. Chlapců se narodilo 54 702 a děvčat 52 049.^[5] Zde došlo naopak k snížení, neboť v roce 1989 bylo narozeno 128 356 živých dětí. Ovšem průměrný věk matky při narození dítě se zvyšuje, v roce 1989 ženy rodily nejčastěji ve věku 24,8 let, kdežto v roce 2013 už je průměrný věk matky 29,9 let. Roste věk i s početím prvního dítě, v roce 1989 bylo matkám prvorodičkám v průměru 22,5 let, v roce 2013 průměrný věk prvorodiček je 28,1 let.^[4]

Z výsledků tak můžeme říci, že docházíme k jevu, kdy starých lidí přibývá a napříč tomu se rodí méně dětí než kdysi.

Demografické stárnutí se bude v brzké budoucnosti týkat značného počtu států Evropy a Asie. Během následujících dvaceti let se mnoho evropských a asijských států dočká situace, kdy nejpočetnější věkovou skupinu obyvatelstva budou tvořit lidé starší 65 let a průměrný věk obyvatel bude téměř 50 let.

Stárnutím obyvatelstva se na světové úrovni zabývá mimo jiné OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Podle zprávy OECD^[6] je stárnutí obyvatelstva vidět na zvyšování poměru obyvatel ve věku 65 a více na obyvatele ve věku 20–64 let. V roce 2000 byl tento poměr průměrně v zemích Evropské unie téměř 30 % a očekává se jeho nárůst v roce 2025 na 40 % a v roce 2050 dokonce 55 %. Podle této zprávy je vidět, že nejhorší bude situace v Japonsku. Přestože poměr obyvatelstva byl v roce 2000 srovnatelný s průměrem zemí Evropské unie, do roku 2025 se očekává poměr lidí starších 65 let k lidem ve věku 20–64 let 50 % a do roku 2050 dokonce ještě vyšší (70 %). Oproti tomu populace ve Spojených státech amerických roste méně rapidně. V roce 2000 byl poměr 20 %. Do roku 2025 se nárůst předpokládá na 32 % a do roku 2050 na necelých 40 %.^[7]

Podle Organizace spojených národů (OSN), která se tématem také zabývá, je stárnutí populace všudypřítomné, jedná se o celosvětový fenomén, přestože se různé země nacházejí v nejrůznějších fázích procesu a tempo změn se u jednotlivých zemí liší. Navíc také stárnutí nemá obdoby v lidské historii a má dalekosáhlé důsledky na mnoho aspektů lidského života.^[8]

Stárnutí obyvatelstva se týká také České republiky. Očekává se, že tento proces nabere na intenzitě mezi lety 2011–2017, kdy silné poválečné ročníky přehoupnou přes hranici 65 let. V roce 2050 by se pak průměrný věk v ČR mohl pohybovat mezi 48 a 50 lety. Očekává se tak, že stárnutí obyvatelstva bude stěžejním rysem populačního vývoje v České republice.^[9]

Nejvýznamnější dopad bude mít stárnutí populace na důchodovou politiku, neboť počet seniorů stále roste (v roce 2012 16 % české populace) a důsledkem toho bude i to, že bude přibývat více nároků na starobní důchod.^[10]

Demografické studie uvádějí, že míra závislosti u starších lidí bude v roce 2050 až ztrojnásobená oproti nynější situaci. Což znamená, že na necelého 1,5 člověka v ekonomicky aktivním věku bude připadat jedna osoba starší věku 65 let, to je významný rozdíl v porovnání s rokem 2003, kdy připadalo cca 5 osob v ekonomicky aktivním věku na jednoho člověka ve věku nad 65 let. Mladé generace se tak budou muset potýkat např. s očekávanými většími výdaji, které v roce 2050 mohou dosáhnout až hranice 15 % HDP, na starobní důchody. Avšak zvýšení veřejných výdajů bude nutné např. ve zdravotní péči a v jiných oblastech.^[11]