Knowledge Base Wiki

Search for LIMS content across all our Wiki Knowledge Bases.

Type a search term to find related articles by LIMS subject matter experts gathered from the most trusted and dynamic collaboration tools in the laboratory informatics industry.

Mapa různých interpretací území ovládaného za dob krále Davida

Velký Izrael (hebrejsky: ארץ ישראל השלמה, Erec Jisra'el ha-Šlema, doslova úplná země izraelská) je vyjádření několika biblických a politických představ, které se v minulosti měnily.

V současné době je nejběžnější definicí Velkého Izraele území nynějšího Izraele společně s palestinskými územími. Dřívější definice, prosazovaná revizionistickým sionismem, zahrnovala celé území bývalého britského mandátu Palestina (jak s Jordánskem, tak i bez něj). Náboženská vymezení tohoto názvu země izraelské lze nalézt v Genesis 15:18-21,[1] Numeri 34:1-15[2] či v knize Ezechiel 47:13-20.[3]

Stát Izrael, Západní břeh a Pásmo Gazy

V současné době se v Izraeli při diskusi o hranicích „Velkého Izraele“ obecně mluví o území Izraele, palestinských území a území bývalého britského mandátu. Kvůli kontroverznosti tohoto výrazu je však častěji používán termín země izraelská.

Joel Greenberg píšící pro deník The New York Times napsal: „Když byl v roce 1948 založen Izrael, tak vedení dělnického sionismu, které začalo po další tři desetiletí Izraeli vládnout, přijalo pragmatické rozdělení britského mandátu na nezávislý židovský a arabský stát. Tehdejší opoziční revizioničtí sionisté, kteří se transformovali v současnou stranu Likud, usilovali o Erec Jisra'el ha-Šlema – Velký Izrael – nebo doslovně úplnou zemi izraelskou. Zabrání území okupovaných od šestidenní války v roce 1967 vedlo k růstu mimoparlamentního Hnutí za Velký Izrael a výstavbu izraelských osad. Volby v roce 1977, které vynesly k moci Likud, měly také značný vliv na přijetí a odmítnutí tohoto termínu.“[4] Greenberg pokračuje:

Semínko bylo zaseto v roce 1977, když Menachem Begin z Likudu vůbec poprvé přivedl svou stranu k ohromujícímu volebnímu vítězství nad Stranou práce. O deset let dříve, během šestidenní války, izraelské jednotky ve skutečnosti obsazením Západního břehu a Pásma Gazy anulovaly rozdělení (viz zelená linie) přijaté v roce 1948. Od té doby pan Begin kázal nehynoucí věrnost tomu, co nazýval Judea a Samaří (území Západního břehu) a podporoval tam židovské osadnictví. Poté, co nastoupil do úřadu však Západní břeh a Gazu neanektoval, neboť si uvědomoval, že přijetí takového množství Palestinců by přeměnilo Izrael z židovského státu na dvounárodní stát.[4]

Jicchak Šamir byl oddaný zastánce Velkého Izraele a jako izraelský premiér se zasadil o finanční podporu osadnického hnutí, čímž s ním dal vládní souhlas.[5]

Dne 14. září 2008 prohlásil tehdejší izraelský premiér Ehud Olmert: „Velký Izrael je pryč. Žádná taková věc neexistuje. Každý kdo tuto myšlenku (Velkého Izraele) zastává klame sám sebe.“[6]

Stejné území, tj. „od řeky k moři“ je Organizací pro osvobození Palestiny (OOP)[7] a Hamasem[8] označováno jako Palestina.

Hillel Weiss, profesor na Bar-Ilanově univerzitě, hlásá nezbytnost znovu-vybudování Chrámu a židovské vlády nad Velkým Izraelem.[9] Rabbi Meir Kahane, zavražděný židovský vůdce a člen Knesetu, který založil American Jewish Defence League, a strana Kach rovněž podporovala ideu Velkého Izraele a další revizionistické myšlenky.

Země zaslíbená

Hypotetická mapa Velkého Izraele odvozena z jeho popisu v knize Genesis 15:18-21
Podrobnější informace naleznete v článku Země izraelská.
Podrobnější informace naleznete v článku Svatá země.

Velký Izrael se příležitostně označuje jako Země zaslíbená (zmíněno v Genesis 15:18-21) či země izraelská a je rovněž označován jako úplná země izraelská (hebrejsky: ארץ ישראל השלמה‎, Erec Jisra'el ha-Šlema).

V Tanachu jsou tři geografické definice země izraelské. První, nacházející se v Genesis 15:18-21, je vágní. Popisuje velké území „od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu“ a zahrnuje území moderního Izraele, palestinská území, Libanon a velké části Sýrie, Jordánska a Egypta. Části dnešního Iráku, Saúdské Arábie a Turecka spadající pod toto území jsou diskutabilní.

Další dvě definice se nacházejí v Numeri 34:1-15 a knize Ezechiel 47:13-20 a popisují menší území.

Kontroverze 10 agorot

Podrobnější informace naleznete v článku Kontroverze 10 agorot.

Někteří arabští nacionalisté obviňují sionisty z úmyslu rozšířit území Izraele od Nilu po Eufrat. Mezi nejznámější takové obvinění patří takzvaná kontroverze 10 agorot, při které někdejší předseda OOP Jásir Arafat v roce 1988 obvinil Izrael kvůli rubu mince nominální hodnoty 10 agorot, jelikož podle něj znázorňovala mapu historického Velkého Izraele.[10]

Mandátní Palestina

Emblém Irgunu s puškou a bajonetem na pozadí mapy Velkého Izraele a nápisem Rak kach! („Jedině takto!“)

Nejstarší revizionistické skupiny jako Betar či Irgun považovaly za Velký Izrael celé území britského mandátu Palestina, včetně Zajordánska.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Greater Israel na anglické Wikipedii.

  1. Gn 15, 13–20 (Kral, ČEP)
  2. Nu 34, 1–15 (Kral, ČEP)
  3. Ez 47, 13–20 (Kral, ČEP)
  4. a b GREENBERG, Joel. The World: Pursuing Peace; Netanyahu and His Party Turn Away from 'Greater Israel' [online]. The New York Times, 1998-11-22 [cit. 2009-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. BAR-ON, Mordechaj. A never-ending conflict: a guide to Israeli military history. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2004. Dostupné online. ISBN 0275981584. S. 219. (anglicky) 
  6. BARAK, Ravid. Olmert: There's no such thing as 'Greater Israel' anymore [online]. Haaretz Daily Newspaper, 2008-9-14 [cit. 2009-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. The PNC Program of 1974 [online]. MidEastWeb [cit. 2009-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Hamas Charter [online]. MidEastWeb [cit. 2009-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. BROWN, Matt. Rabbis call for re-establishment of Jewish court [online]. Australian Broadcasting Corporation [cit. 2009-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. PIPES, Daniel. Imperial Israel: The Nile-to-Euphrates Calumny [online]. Middle East Quarterly [cit. 2009-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy