Type a search term to find related articles by LIMS subject matter experts gathered from the most trusted and dynamic collaboration tools in the laboratory informatics industry.
Tvrdost kovů je mechanická vlastnost materiálu, vyjadřující odpor proti vnikání (zkušebního) tělesa do povrchu. Měří se přístroji zvanými tvrdoměry. Tvrdost je uváděna buď bez jednotek např. v případě zkušebních metod podle Brinella, Rockwella nebo Vickerse, kdy se hodnoty tvrdosti určují jako podíl síly a skutečné plochy vtisku, nebo mají jednotku MPa, pokud se hodnota tvrdosti určuje z podílu síly a projekce plochy vtisku (tvrdost pak odpovídá střední hodnotě tzv. kontaktního napětí).
Zkoušky tvrdosti se rozdělují na zkoušky vrypové, vnikací a odrazové.
Nejpoužívanější zkušební metody jsou vnikací:
Metody zkoušení tvrdosti jsou normalizovány (ČSN, EN, ISO, ASTM, JIS a pod.).
Hodnoty tvrdosti naměřené různými metodami lze mezi sebou porovnávat a převádět pomocí převodních tabulek nebo empirických vztahů pro konkrétní kovy. U žíhaných a zušlechtěných ocelí se obvykle udává požadovaná pevnost. Tuto pevnost je třeba po příslušném tepelném zpracování zkontrolovat, což se provádí zkouškou tvrdosti (obvykle dle Rockwella) a přepočtem dle tabulek na pevnost v MPa. Nejpřesnější by bylo měřit tvrdost pro tento účel metodou dle Vickerse, protože naměřené hodnoty jsou prakticky přímo úměrné hodnotě pevnosti. Toto se však nepraktikuje, neboť povrch materiálu pro měření dle Vickerse musí být velmi hladce očištěn, nejlépe vyleštěn.