Type a search term to find related articles by LIMS subject matter experts gathered from the most trusted and dynamic collaboration tools in the laboratory informatics industry.
logo týmu | |
Informace o týmu | |
---|---|
UCI kód | TEN |
UCI status | UCI ProTeam |
Založen | 2000 |
Sídlo | Francie |
Disciplína | Silniční cyklistika |
Sponzoři | Specialized (kola), Shimano (komponenty) |
Oficiální stránky | |
Vedení týmu | |
Generální manažer | Jean-René Bernaudeau |
Sportovní ředitelé | Dominique Arnould, Jimmy Engoulvent, Lylian Lebreton |
Historie názvů týmu | |
2000 Bonjour–Toupargel 2001–2002 Bonjour 2003–2004 Brioches La Boulangère 2005–2008 Bouygues Télécom 2009–2010 Bbox Bouygues Telecom 2011–2015 Team Europcar 2016–2019 Direct Énergie 2019–2021 Total Direct Énergie Od 2021 Team TotalEnergies | |
Team TotalEnergies (UCI kód: TEN[1]) je profesionální silniční cyklistický tým, který se jako pro-kontinentální tým (UCI Professional Continental) účastní závodu pořádných v rámci UCI Continental Circuits a závodů UCI World Tour, kde je zván na tzv. divokou kartu. V předchozích letech byl tým znám jako: Bonjour, Bonjour-Toupargell, Bioches La Boulangère, Bouygues Télécom a Bbox Bouygues Telecom a Europcar. Sezóna 2015 byla poslední pod hlavičkou sponzora Europcar.[pozn. 1] Od roku 2016 měl tým hlavního sponzora společnost Direct Énergie[pozn. 2][2] a byl znám jako Direct Énergie. Od roku 2019 je hlavním sponzorem společnost Total a tým nese název Total Direct Énergie.
Tým byl založen v roce 1984 jako Système U. V roce 1985 byl rozpuštěn. V roce 1986 byl znovuobnoven, s novým vedením. Cyrille Guimard se stal sportovním ředitelem (francouzsky Directeur sportif) a přivedl do týmu svého chráněnce Laurenta Fignona. V roce 1990 tým změnil sponzora a byl přejmenován na tým Castorama.
V roce 1992 Cyrille Guimard přivedl do týmu Jeana-René Bernaudeau, bývalého profesionálního závodníka. V letech 1996 a 1999 tým sestoupil z top úrovně. Jean-René Bernaudeau založil tréninkový tým, v departamentu Vendée, který je znám jako Vendée U.
V roce 2000 Jean-René Bernaudea spolu s Philippe Raimbaudem založili společnost Vendée Cyclisme SA, a zřídil profesionální tým, který byl sponzorovaný časopisem Bonjour,[pozn. 3][3] který byl součásti skupiny Toupargel, která se specializovala na dodávky zmražených potravinářských výrobků pro domácnosti.[4]
Vytvořený tým Bonjour-Toupargel měl rozpočet 20 milionů franků.[4] Mimo Bernaudeaua, Thierry Bricauda a Christiana Guiberteaua, kteří zajišťovali sportovní vedení, bylo v týmu 18 závodníků,[5] mezi kterými byl např. Franck Bouyer a François Simon, kteří přešli z bývalého týmu Castoramy,[pozn. 4] nebo zkušení závodníci Pascal Deramé, Didier Rous a Jean-Cyril Robin. Několik nováčků z Vendée U s týmem podepsalo svou první profesionální smlouvu, jako např. Sylvain Chavanel a Sébastien Joly.
Tým závodil ve druhé sportovní divizi. Získal své první vítězství v lednu, díky Damienovi Nazonovi, na 3. etapě Tour de Langkawi. Tým získával další úspěchy, např. vítězstvím Didiera Rouse v Paříži-Camembert a Grand Prix du Midi libre. Již v tomto prvním roce byl tým vybrán k účasti na Tour de France, týmový vůdce Jean-Cyril Robin obsadil 19. místo. Na konci sezony tým skončil ve své kategorii na 5. místě žebříčku.
V roce 2001 se Bonjour stává jediným sponzorem týmu, ve kterém je 19 závodníků, z toho dva nováčci z Vendée U: Thomas Voeckler a Anthony Charteau. Christophe Faudot odchází do důchodu a připojuje se ke sportovnímu vedení týmu.[6] Didier Rous získává pro tým vítězství v Čtyři dny v Dunkerku[7] a stává se mistrem Francie.[8] Bonjour byl podruhé pozván na Tour de France. kde je osobností závodu François Simon, když se odtrhnul od pelotonu a jel sám s náskokem více než 35. minut během 8. etapy.[9] Získal žlutý trikot v etapě na L'Alpe d'Huez, a držel jej po tři další etapy v Pyrenejích.[10] Závod dokončil na 6. místě v celkové kvalifikaci této Grande Boucle.
Tým Bonjour skončil v roce 2001[11] na čtvrtém místě ve své kategorii, v roce 2002 se zařadil mezi světovou elitu.[12] Závodníci získávali ceny především na francouzských závodech: Sylvain Chavanel vyhrál Trophée des Grimpeurs a Čtyři dny v Dunkerku, Didier Rous vyhrál Circuit de la Sarthe, Jérôme Pineau vyhrál na Tour de Normandie, Franck Bouyer na Tour de Vendée,[13] Franck Bouyer vyhrál mistrovství Francie,[14] zatímco Bonjour vyhrál celkovou klasifikaci jako tým.
V roce 2003 odešla společnost Bonjouru z pozice sponzora. Novým sponzorem se stala společnost z Vandée, La Boulangèrem,[pozn. 5] pekárna se specializací na pečení chleba a briošek. Department Vendée se zavázal být druhým sponzorem, k zajištění rozpočtu na školení.[15][16] Počátkem června zemřel týmový závodník Fabrice Salanson, během přípravy na Tour of Germany.[17] Tým získal v průběhu roku 17 vítězství,[18] vč. vítězství Thomase Voecklera na Tour de Luxembourg.[19] Tým vyhrál také týmovou klasifikaci mistrovství Francie v cyklistice.
V roce 2004 podepsal s týmem smlouvu španělský cyklista Joseba Beloki, který byl třikrát na pódiu Tour de France. Vedení týmu očekávalo jisté výsledky, ale pro neshody s vedením, Beloki v červnu, jen pár týdnů před Tour de France, z týmu odešel. Tým Brioches La Boulangère v první polovině roku získal řadu úspěchů, stejně jako v roce 2002. Chavanel vyhrál Čtyři dny v Dunkerku a Franck Bouyer zvítězil na klasice Paříž-Camembert.[20] V dubnu, odešel z vedení týmu spoluzakladatel, Philippe Raimbaud, a to po neshodách s Jeanem-René Bernaudeauem, kterému tím padl celý sportovní management.
Thomas Voeckler, který zvítězil v soutěži Through the Morbihan a v etapě Route du Sud, se v červnu stal národním šampionem Francie v silničním závodu.[21] Během páté etapy Tour de France získal žlutý trikot.[22] Ten se mu podařilo udržet po dobu deseti dnů, až v 15. etapě ve Villard-de-Lans jej předal Lanci Armstrongovi. Na závodě získal celkové 18. místo a po této Tour se stal jedním z nejoblíbenějších závodníků mezi Francouzi.[21] V srpnu vyhrál Didier Rous Grand Prix de Plouay.[23]
V roce 2005 nahradila sponzora La Boulangère telekomunikační společnost Bouygues Telecom.[24] Jean-René Bernaudeau zajistil vstup týmu do UCI Pro Tour.[25] Odchod z týmu na konci této sezóny oznámil Sylvain Chavanel.[26] Během roku do týmu přišlo několik závodníků, vč. mistra světa z roku 1997 Laurenta Brocharda. Tréninková kapacita byla posílena příchodem Ismaëla Mottiera a Dominique Arnoulda.[27]
Bouygues Telecom se prezentoval jako věkově nejmladší tým Pro Tour.[28] V květnu vyhrál Anthony Charteau 6. etapu Volta a Catalunya.[29] Největších vítězství dosáhl Pierrick Fédrigo na Čtyři dny v Dunkerku[30] A jako mistr Francie.[31] Na konci sezony získává bronzovou medaili v silničním závodu na mistrovství světa Anthony Geslin.[32]
V roce 2006 se k týmu Bouygues Telecom připojili dva zahraniční závodníci: Nizozemec Stef Clement a Španěl Xavier Florencio. Tým získal první vítězství na Tour de France, v Gapu, ve 14. etapě zvítězil Pierrick Fédrigo.[33] O měsíc později vyhrál Xavier Florencio svou první velkou klasiku, a to Clásica de San Sebastián.[34] Navzdory těmto úspěchům tým skončil na 19. místě v UCI ProTour.[35] Tým získal úspěchy na francouzských závodech: vítězství Anthony Geslina na Paříž-Camembert,[36] Didiera Rouse na Trophee des Grimpeurs,[37] Thomase Voecklera na Paříž-Bourges. Tým vyhrál v týmové kvalifikaci na Mistrovství Francie,[38] což byl již třetí úspěch v této soutěži.
V sezoně 2007 se k týmu připojil švýcarský vrchař Johann Tschopp,[39] druhý na závodě Kolem Rakouska 2005 a estonský šampión Erki Pütsep.[40] V červnu ukončil ze zdravotních důvodů sezónu Didier Rous, jeden z lídrů týmu.[41] Bouygues Telecom vyhrával především na evropských závodech: Laurent Brochard byl druhý na Kolem Lucemburska,[42] Xavier Fédrigo vyhrál Tour du Limousin,[43] Thomas Voeckler Tour du Poitou-Charentes.[44] Voeckler také přinesl týmu nové vítězství v závodě ProTour, když vyhrál Grand Prix de Plouay,[45] díky tomu se tým umístil na 16. místě. Na Tour de France, během druhého odpočinkového dne, se tým Bouygues Telecom spojil s několika dalšími týmy, zejména francouzskými, aby oznámil vytvoření Hnutí za důvěryhodnou cyklistiku (MPCC), jehož cílem bylo obhajovat čistou cyklistiku, tedy závodění bez dopingu.[46]
V sezoně 2008 Andy Flickinger a Laurent Brochard ohlásili odchod do „důchodu", několik novým neprofesionálních závodníků se připravovalo ke svým prvním startům, vč. ruského Yurye Trofimova. Ten se velmi rychle adaptoval a v únoru vyhrál etapu a celkové pořadí na Étoile de Bessèges.[47] Poprvé také startoval na Critérium du Dauphiné. Tým Vendée U získal první úspěchy mimo Evropu: Rony Martias vyhrál v dvě etapy na Tropicale Amissa Bongo, v březnu zvítězil na Tour Ivoirien de la Paix[48] a jeho týmový kolega vyhrál první etapu.[49] Matthieu Sprick byl vítězem etapy v Malajsii na Tour de Langkawi.[50] Mimo to tým Bouygues Télécom zaznamenal několik úspěchů v závodech ProTour: Švýcar Aurélien Clerc byl druhý na Gent-Wevelgem, Pierrick Fédrigo vyhrává Grand Prix de Plouay a etapu na Kolem Katalánska, kdy celkově skončil na osmém místě.[51] Díky těmto výsledkům byl tým v UCI ProTour 2008 patnáctý.
V sezoně 2009 došlo ke změněn názvu z Bouygues Telecom na BBox Bouygues Telecom. Tým byl radikálně přestavěn, odešlo devět závodníků, včetně několika lídrů, jako např. Geslin, Pineau a Florencio.[52] Šest nových závodníků se připojilo k týmu včetně Pierra Rollanda, který dostal úlohu lídra, specialisty na cyklokros Steva Chainela, japonského závodníka Yukiya Arashira a Cyrila Gautiera, mistra Evropy.[52]
Tým začal sezónu s velmi dobrými výsledky: Bbox vyhrál dvě etapy na Tropicale Amissa Bongo, zásluhou Evguenie Sokolova a Johanna Tschoppa. Thomas Voeckler vyhrál Étoile de Bessèges a Tour du Haut-Var.[53] Tým z Vadée vyhrál z ProTour závodů: Kolem Baskicka (Yury Trofimov) a Critérium du Dauphiné (Pierrick Fédrigo). Na Tour de France se v páté etapě, asi 5 km před cílem, odtrhnul Thomas Voeckler a vyhrál dojezdem v Perpignan.[54] Pierrick Fédrigo vyhrál 9. etapu z Saint-Gaudens do Tarbes, když porazil ve sprintu Franca Pellizotta na Col d'Aspin v Col du Tourmalet.[55] 16. července se BBox Bouygues Telecom přiblížil k třetímu vítězství, ale Laurent Lefèvre byl poražen dánským závodníkem Nickim Sørensenem na stadionu ve Vittel.[56]
Voecklerův roční kontrakt měl hodnotu přes 400 000 EUR. Dvojce týmu, Sylvainovi Chavanelovi, bylo nabídnuto téměř dvakrát tolik, aby opustil Bernadeauův tým a pro další sezonu přešel ke Cofidisu.[57][58][59] Konec sezony byl pro Jean-Rene Bernaudeaua rozčarováním. BBox nedokázal po Tour de France získat další vítězství. Tým skončil na 19. místě ve světovém žebříčku UCI.[60] Dne 29. září se Mezinárodní cyklistická unie rozhodla, že týmu Vandée neprodlouží licenci ProTour. BBox Bouygues Telecom byl zařazen jen jako pro-kontinentální tým.[61]
Sezóna 2010 byla poslední sezónou partnerství s Bouygues Telecom. Tým registroval tři nováčky Freddyho Bichota, Nicolase Vogondyma a Anthony Charteaua, kteří byli v letech 2001–2005 členy týmu.
V Gabonu na Tropicale Amissa Bongo vyhrál po jedné etapě Anthony Charteau a Yohann Genene, Anthony Charteau byl celkově třetí. William Bonnet vyhrál sprint během druhé etapy Paříž–Nice.[62] V březnu během jednoho týdne dosáhl tým mnoha úspěchů: vítězství Pierricka Fédriga na Critérium International,[63] které se poprvé pořádalo na Korsice, etapové vítězství na Three Days of Bruges–De Panne[64] získali Steve Chainel a Sébastien Turgot, Cyril Gautier vítězství na Route Adélie.[65] Johann Tschopp vyhrál etapové vítězství na Giro d'Italia 2010.[66] V červnu tým dosáhl dalších vítězství: Nicolas Vogondy vyhrál počtvrté na Critérium du Dauphiné v Risoul, celkově byl šestý, později se stal mistrem Francie v jízdě proti chronometru v Chantonnay.[67] Thomas Voeckler vyhrál šampionát podruhé od roku 2004.[68]
Na Tour de France vyhrál tým dvě etapy: v 15. etapě vyhrál Thomas Voeckler únikem v Bagneres-de-Luchon,[69] jeho týmový kolega Pierrick Fédrigo vyhrál etapu v Pau.[70] Anthony Charteau získal puntikovaný trikot pro nejlepšího vrchaře.[71] Thomas Voeckler vyhrál v září na Grand Prix Quebec.[72]
Koncem sezony se týmový manažer Jean-Rene Bernaudeau snažil najít kupce, aby zajistil budoucnost pro závodní tým.[73] Dne 2. října 2010 bylo oznámeno, že novým sponzorem bude společnost Europcar. Tato společnost se zavázala, že bude tým podporovat po tři sezony.[74]
Tým je posílen o šest nových závodníků, vč. Christopha Kerna a Sébastiena Chavanela, kteří byli členy týmu až do roku 2007. Dále byl podepsán kanadský závodník David Veilleux tři noví neprofesionálové.[75] Z pozice sportovního ředitele se rozhodl odejít k týmu Cofidis Didier Rous.[76][77]
Anthony Charteau podruhé vyhrál na Tropicale Amissa Bongo,[78] týmový kolega Yohann Gène vyhrál dvě etapy ve sprintu a o měsíc později vyhrál Tour of South Africa.[79] Thomas Voeckler získal pět vítězství za měsíc, postupně vyhrál: jednu etapu na Tour Méditerranéen, celkovou kvalifikaci na Tour du Haut-Var,[80] dvě etapy na Paříž–Nice[81] a Cholet-Pays de Loire.[82] Tato vítězství mu umožnila být na konci měsíce března na vrcholu individuální kvalifikace UCI Europe Tour.[83] Posílil pozici týmu tím, že vyhrál na Tour du Trentin[84] a celkovou kvalifikaci na Čtyři dny v Dunkerku.[85]
Na Critérium du Dauphiné vyhrává 5. etapu Christophe Kern a byl celkově šestý,[86] Thomas Voeckler vyhrál 10. etapu. Tým Vandée vyhrál celkovou kvalifikaci. V závodu proti chronometru v Boulogne-sur-Mer byl Christophe Kern šampionem Francie.[87]
Na Tour de France získal v 9. etapě žlutý trikot Thomas Voeckler.[88] Stejně jako v roce 2004, držel tento trikot po několik dnů, díky podpoře jeho domestiků, např. Yohanna Gène, který byl na Tour de France poprvé.[89] V 17. etapě byl na vedoucí pozici, v posledním sestupu k pobřeží v Pramartino se vyhnul pádu po výjezdu ze silnice.[90] Druhý den udržel trikot při výjezdu na vrchol Col du Galibier s náskokem 15 vteřin na lucemburského závodníka Andy Schlecka, který tuto etapu vyhrál.[91] V 19. etapě, která spojuje Modane s Alpe d'Huez, byl Voeckler v technický obtížích a ztratil svou vedoucí pozici. Jeho týmový kolega Pierre Rolland získal bílý trikot pro nejmladšího závodníka.[92] Celkově skončil Voeckler na 4. místě a Rolland obsadil celkově 10. místo.[93]
Po těchto dobrých výsledcích požádal tým na konci sezóny o licenci World Tour, tato žádost byla nakonec zamítnuta Mezinárodní cyklistickou unií. Europcar byl stále pro-kontinentální tým pro sezonu 2012.[94]
Vedení týmu zachovalo stejnou sestavu týmu jako v sezoně 2011, byl posílen o italské závodníky Davida Malacarna a Mattea Pelucchiho, Tunisana Rafaâ Chtiouiho a Němce Björna Thurau. Celý tým byl organizován kolem dvou lídrů, Thomase Voecklera a Pierre Rollanda.[95] Novým sportovním ředitelem se stal Andy Flickinger, bývalý člen týmu, který nahradil Didiera Rouse.[96]
Tým ukázal silnou formu na počátku sezony v jarních klasikách:[97] Sébastien Turgot získal druhé místo na Paříž-Roubaix.[98] Thomas Voeckler vyhrál ve Flandrech závod Brabantský šíp, když jel 30 kilometrů v sólo úniku.[99][100] Voeckler dále pokračoval ve vítězném tažení, kdy získal ceny v Ardennes Week classics, na Amstel Gold Race a na Lutych-Bastogne-Lutych.[101]
Tým se zúčastnil závodu La Tropicale Amissa Bongo,[102][103] v Gabonu, který byl součásti UCI Africa Tour. Očekávalo se umístění jezdců Yohanna Gènea a Thomase Voecklera.[104] První místo získal Anthony Charteau, třetí Thomas Voeckler. V evropském závodu Čtyři dny v Dunkerku, který se konal na začátku května, získal cenu týmový sprintér Matteo Pelucchi. Jérôme Cousin získal na závodě Tour de Normandie celkové vítězství.
V dubnu tým obdržel pozvánku na Tour de France (TDF), spolu se třemi dalšími francouzskými týmy.[105] Na TDF Thomas Voeckler vyhrál 10. etapu (horská etapa z Mâcon do Bellegarde-sur-Valserine, 194,5 km dlouhá, jela se 11. července) a 16. etapu (horská etapa z Pau do Bagnères-de-Luchon, 197 km dlouhá, jela se 18. července)[106] a získal puntíkovaný trikot.[107] Jeho týmový kolega Pierre Rolland vyhrál 11. etapu (horská etapa z Albertville do Les Sybelles, 148 km dlouhá, jela se 12. července).[108]
V červnu byl tým z Vandée obviněn z dopingu. Anthony Charteau měl při závodu Čtyři dny v Dunkerku, v krevním testu hraniční hodnoty kortizolu, díky tomu byly jeho starty pozastaveny na několik dní.[109] Informace k vyšetřování souvislostí dopingu a výsledků týmu v předchozí sezóně na Tour de France zveřejnil deník L'Équipe. Na tento popud zahájila pařížská prokuratura vyšetřování možného dopingu v tomto týmu.[110]
V dubnu tým obdržel pozvánku na Tour de France (TDF), spolu se třemi dalšími francouzskými týmy.[105] Na TDF Thomas Voeckler vyhrál 10. etapu (horská etapa z Mâcon do Bellegarde-sur-Valserine, 194,5 km dlouhá, jela se 11. července) a 16. etapu (horská etapa z Pau do Bagnères-de-Luchon, 197 km dlouhá, jela se 18. července)[106] a získal puntíkovaný trikot.[107] Jeho týmový kolega Pierre Rolland vyhrál 11. etapu (horská etapa z Albertville do Les Sybelles, 148 km dlouhá, jela se 12. července).[108]
Tým Europcar získal na konci sezony ještě několik úspěchů: Tony Hurel vyhrál Polynormande,[111] Kanaďan David Veilleux vyhrál v polovině srpna na Mi-Août Bretonne[112] a na Tre Valli Varesine, Japonec Arashiro vyhrál Tour du Limousin.[113]
Europcar na sezonu 2013 připravil malou obměnu týmu. Čtyři závodníci odešli, další tři byli podepsáni:[114] Bryan Coquard, stříbrný medailista na olympijských hrách v roce 2012, Morgan Lamoisson, Natnael Berhane, dvojnásobný šampión Eritrey a nejlepší africký cyklista v roce 2012.[115] Bývalý závodník Sébastien Joly se stal sportovním ředitelem.[116]
Na závodě Tropicale Amissa Bongo získal vítězství Yohann Gène.[117] Tým vyhrál tři etapy po sobě na Étoile de Bessèges, kdy Bryan Coquard vyhrál 2. a 4. etapu,[118][119] a Jérôme Cousin vyhrál 3. etapu.[120] Na Tour de Langkawi vyhrál Bryan Coquard, také vyhrál 8. a 9. etapu. Na úvodním závodu World Tour, Paříž–Nice, Damien Gaudin vyhrál prolog.[121] V březnu také vyhrál na Cholet-Pays de Loire. Anthony Charteau vyhrál 4. etapu na závodu Tour de Normandie. Pierre Rolland vyhrál předposlední etapu na Circuit de la Sarthe, a v tomto závodě i celkové vítězství.[122] Cyril Gautier vyhrál Tour du Finistère. Natnael Berhane zvítězil v královské etapě Tour of Turkey a celkově skončil na druhém místě.[123]
V přípravě na Tour de France vyhrává tým Europcar na Critérium du Dauphiné. Kanaďan David Veilleux vyhrál první etapu, získal žlutý trikot, který držel tři dny a v první etapě získal také puntíkovaný a zelený trikot.[124] V šesté etapě získal Thomas Voeckler své první vítězství sezóny.[125] Oba závodníci si udržují dobrou úroveň formy: Voeckler vyhrál etapu a obecnou klasifikaci na Route du Sud,[126] David Veilleux vyhrává na Boucles de la Mayenne.[127] David Veilleux zvítězil v úvodní etapě, Týmový kolega Thomas Voeckler vyhrál šestou etapu. Tým byl ve vedení v prvních třech etapách. V červnu 2013 bylo týmu Europcar dočasně pozastaveno členství v Hnutí za důvěryhodnou cyklistiku,[46] a to pro pozitivní dopingový test na kortizol u Pierra Rollanda během Dauphiné.[128] Na Tour de France získal Pierre Rolland puntíkovaný trikot a byl celkově 24.
V srpnu získal Angelo Tulik své první profesionální vítězství, když zvítězil v závěrečné etapě zahajovacího Tour des Fjords. Bryan Coquard vyhrál jednodenní závod Châteauroux Classic, když převzal vedení nad Anthony Geslinem z FDJ.fr (dnes Groupama-FDJ). Thomas Voeckler zvítězil v etapovém závodě Tour Poitou-Charentes en Nouvelle-Aquitaine. Tento závod vyhrál již podruhé, poprvé v roce 2007 za Bouygues Télécom.
Během sezony společnost Europcar oznámila, že prodlouží s týmem sponzorskou smlouvu na další dvě sezony.[129]
UCI informovala 10. prosince 2013, že tým Europcar získává licenci na World Tour pro sezony 2014 a 2015.[130] Tým byl jediným týmem na UCI World Tour 2014, který nezískal jediné vítězství. Pierr Rolland získal čtvrté místo na Giro d'Italia 2014. Rozpočet na sezonu byl 9 milionu EUR.[131] V říjnu 2014 sponzor týmu oznámil ukončení spolupráce. na konci sezony 2015. Licence World Tour byla stažena pro nedostatek finančních záruk.[132]
V roce 2015 se tým Europcar[133] stává profesionálním kontinentálním týmem.[134] Pokud by nezískal licenci UCI, přišel by o své dva nejlepší závodníky Voecklera s Rollandem.[135] V září oznamuje Jean-Rene Bernaudeau změnu sponzora.[136][137]
Novým sponzorem je Direct Energie.[138] Dochází také ke změněn dodavatele kol, místo původního italského Colnaga, tým přešel na španělská kola značky BH bikes.[139]
Na Amstel Gold Race 2016 dojel Bryan Coquard na 4. místě.[140]
Tým se účastní Tour de France.[141] Lídrem týmu byl Bryan Coquard.[142] Cílem bylo: „Ukázat se v únicích".[143] Sylvain Chavanel dojel na pátém místě ve 12. etapě Montpellier – Mont Ventoux.[144] Tým a lídr byli aktivní až do poslední etapy v Paříži, kde 2,5 km před cílem musel Bryan Coquard pro technickou závadu závod ukončit.[145]
Na španělské Vuelta a España 2016, v 15. etapě, byla značná část jezdců tohoto týmů ve skupině 93 závodníků, kteří nesplnili časový limit pro dojezd a hrozilo jim vyloučení.[146]
Na závodě Paříž-Roubaix dojel Adrien Petit na celkovém devátém místě.[147]
Tým zaznamenal první vítězství na Tour de France, kde byl opět pozván na divokou kartu.[148] Lilian Calmejan vyhrál osmou etapu z Dole do lyžařského střediska Station des Rousses.[149] Tato sezona byla poslední pro Thomase Voecklera, který odešel do cyklistického důchodu.[150] Sylvain Chavanel prodloužil s týmem smlouvu na další sezónu.[151]
Tým ukončil spolupráci s BH bikes[139] a přešel od 1. ledna 2018 na italská kola značky Wilier Triestina.[152][153] Do týmu přestoupil z týmu Quick-Step Niki Terpstra, mistr klasik Paříž-Roubaix a Kolem Flander, etapových závodů Kolem Kataru, Kolem Valonska a Eneco Tour.[154][155]
Na Tour Poitou-Charentes en Nouvelle Aquitaine dojel Sylvain Chavanel na druhém místě.[156]
Tým byl pozván na divokou kartu na Tour de France. Sylvain Chavanel se účastnil své osmnácté Tour de France.[157] V 2. etapě se vydal do úniku, byl dojet 10 km před cílem.[158] V 15. etapě získal horskou prémii Lilian Calmejane, když vyjel na Col de Sié.[159]
Vedení týmu usilovalo o vstup do kategorie WorldTour.[160]
Organizátoři Giro d'Italia 2019 nepozvali tým k účasti v závodě, místo tohoto týmu bude startovat tým Israel Cycling Academy.[161]
V březnu 2019, vedení týmu oznamuje změnu sponzora, kdy společnost Total, nahradí Direct Energie.[162] Součásti této změny je podání přihlášek do kategorie World Tour pro sezóny 2020–2022.[163] Ke změně názvu došlo 11. dubna 2019, kdy byl tým oficiálně představen jako Team Total Direct Energy, byly představeny nové dresy.[164] Tým se pod tímto novým názvem účastnil závodu Paris-Roubaix,[164] kdy celkové 15. místo obsadil Adrien Petit.[165]
Z Grand tour závodů se tým účastnil pouze Tour de France 2019, kde byl v úniku nejčastěji Lilian Calmejane, Paul Ourselin, Romain Sicard. V poslední 21. etapě dojel na 3. místě Niccolò Bonifazio. Nejlepším závodníkem týmu byl Rein Taaramäe.
Z 5 klasik se tým účastnil pouze: Milán – San Remo, Kolem Flander, Paříž – Roubaix, Lutych – Bastogne – Lutych. Giro di Lombardia se tým neúčastnil.[166][167]
V sezóně 2019 se závodníci týmu zúčastnili 100 závodů, kde získali 28 pódiových umístění a 16 vítězství.[167]
V říjnu bylo oznámeno, že Marlon Gaillard (Vendée U) přestoupil do Team Total Direct Energie.[168] Tým byl označen jako nejlepší tým v rámci UCI Professional Continental Team. Bývalý profesionální závodník Perrig Quemeneur si doplnil vzdělání, aby se mohl v budoucnu trenérem nebo sportovním ředitelem. Niccolò Bonifazio prodloužil smlouvu do roku 2021.[169]
Dne 5. prosince bylo oznámeno, že se tým nebude účastnit závodu Giro d'Italia 2020. Důvodem jsou omezené kapacity 24členného týmu.[169]
V lednu byly prezentovány nové dresy.[170] Do týmu přišli závodníci: Julien Simon (Cofidis), Lorrenzo Manzin (B&B Hotels–Vital Concept), Dries Van Gestel (Sport Vlaanderen–Baloise), Geoffrey Soupe (Cofidis), Leonardo Bonifazio (Sangemini–Trevigiani–MG.Kvis), Valentin Ferron, Jérémy Cabot, Florian Maitre a Marlon Gaillard.[171] Z týmu odešli: Thomas Boudat (Arkéa–Samsic), Yohann Gène, Alexandre Pichot, Angelo Tulik, Perrig Quéméneur, Bryan Nauleau a Axel Journiaux.[171]
rok | licence |
---|---|
2000–2001 | Groupe Sportif II |
2002–2004 | Groupe Sportif I |
2005–2009 | ProTeam |
2010–2013 | Continental Professional Team |
2014 | ProTeam |
2015–2019 | Continental Professional Team |
2020–2023 | ProTeam |
Rok | Výrobce | Země |
---|---|---|
2000–2009 | TIME | Francie |
2010–2015 | Colnago [172] | Itálie |
2016–2017 | BH (Beistegui Hermanos) | Španělsko |
2018–2019 | Wilier Triestina | Itálie |
Tým založil v 2000 Philippe Raimbaud a Jean-René Bernaudeau, oba byli také zakladatelé cyklistického týmu Vendée U a společnosti Vendée Cyclisme SA.[173] Od odchodu Raimbauda v roce 2004, tým řídí Jean-Rene Bernaudeau sám. V témže roce z týmu odešli sportovní ředitelé Nicolas Guillé a Thierry Bricaud, za ně přišli Ismaël Mottier a Dominique Arnould, kteří byli s týmem až do roku 2013.[174] Dalšími řediteli byli Philippe Mauduit a Christian Guiberteau, do června 2009.[175] Od roku 2014 byl sportovním ředitelem také Lylian Lebreton.
Jako sportovní trenéři byli také bývalí závodníci: Christophe Faudot (2001, 2005), Didier Rous (2008, 2010)[176], Andy Flickinger (2012)[177] a Sébastien Joly (2013).[178]
Profesionální tým zůstává spojen s amatérským týmem Vendée U smlouvou, kterou podepsalo vedení departmentu Vendée. Smlouva stanoví, že profesionální tým může rekrutovat pouze ne-profesionálního jezdce, pokud byl součásti týmu Vendée U.[179] Tím byl tým považován za „líheň" talentů pro profesionální tým. Mnoho členů z toho týmu se stalo členy profesionálního týmu, jako např. Sylvain Chavanel, Jerome Pineau nebo Anthony Geslin. V roce 2013 pocházelo 15 z 25 závodníku týmu Europcar z tréninkového týmu Vendée U, což představuje 60%.[180] Oba týmy sídlí na zámku Saint-Michel v Essarts.[181] [182]
V letech 2000 a 2001 se tým Bonjour řadí mezi sportovní skupiny II. (GSII), tedy profesionální cyklistické týmy v druhé kategorii. Od roku 2002 do roku 2004 patřil tým do sportovní skupiny I (GSI).
Sezona | Pořadí týmu | Nejlepší závodník v individuálním pořadí |
---|---|---|
2000 | 5. (GSII) | Didier Rous (FRA) (106.)[192] |
2001 | 4. (GSII)[193] | Didier Rous (FRA) (27.)[193] |
2002 | 27.[194] | Sylvain Chavanel (FRA) (83.)[194] |
2003 | 19.[195] | Sylvain Chavanel (FRA) (36.)[195] |
2004 | 16. | Jérôme Pineau (FRA) (35.) |
V roce 2005 byl tým Bouygues Telecom součásti UCI Pro Tour. Níže uvedená tabulka informuje o pořadí týmu, a umístění nejlepšího jednotlivce.[196]
Sezona | Pořadí týmu | Nejlepší závodník v individuálním pořadí |
---|---|---|
2005 | 17. | Anthony Geslin (FRA) (62.) |
2006 | 19. | Xavier Florencio (ESP) (58.) |
2007 | 16. | Thomas Voeckler (FRA) (52.) |
2008 | 15. | Pierrick Fédrigo (FRA) (15.) |
V roce 2009 bylo hodnocení ProTour nahrazeno světovým žebříčkem UCI.[197] [198]
Sezona | Pořadí týmu | Nejlepší závodník v individuálním pořadí |
---|---|---|
2009 | 19. | Pierrick Fédrigo (FRA) (51.) |
2010 | 19. | Thomas Voeckler (FRA) (41.) |
Od roku 2010 do roku 2013 tým nebyl v kvalifikaci UCI Pro Tour. Účastnil se kontinentálních závodů. Níže uvedená tabulka informuje o pořadí týmu, a umístění nejlepšího jednotlivce.[199]
Sezona | Pořadí týmu | Nejlepší závodník v individuálním pořadí |
---|---|---|
2010 | 2. | Anthony Charteau (FRA) (6.) |
2011 | 2. | Anthony Charteau (FRA) (8.) |
2012 | 3. | Anthony Charteau (FRA) (11.) |
2013 | 3. | Yohann Gène (FRA) (8.) |
2015 | 5. | Dan Craven (NAM) (35.)[200] |
2016 | 5. | Adrien Petit (FRA) (12.) |
2017 | 5. | Yohann Gène (FRA) (12.) |
2018 | 8. | Damien Gaudin (FRA) (34.) |
Sezona | Pořadí týmu | Nejlepší závodník v individuálním pořadí |
---|---|---|
2011 | 41. | David Veilleux (CAN) (382.) |
2015 | 45.[201] | Yukiya Arashiro (JPN) (273.)[202] |
2016 | 34. | Antoine Duchesne (CAN) (173.) |
2017 | 48. | Ryan Anderson (CAN) (354.) |
Sezona | Pořadí týmu | Nejlepší závodník v individuálním pořadí |
---|---|---|
2010 | 56. | Johann Tschopp (SUI) (227.) |
2011 | 14. | Yukiya Arashiro (JPN) (7.) |
2012 | 41. | Matteo Pelucchi (ITA) (139.) |
2013 | 23. | Yukiya Arashiro (JPN) (29.) |
2015 | 42. | Yukiya Arashiro (JPN) (67.) |
2018 | 101. | Rein Taaramäe (EST) (498.) |
Sezona | Pořadí týmu | Nejlepší závodník v individuálním pořadí |
---|---|---|
2010 | 12. | Pierrick Fédrigo (FRA) (12.) |
2011 | 8. | Thomas Voeckler (FRA) (5.) |
2012 | 8. | Thomas Voeckler (FRA) (17.) |
2013 | 1. | Bryan Coquard (FRA) (2.) |
2015 | 12. | Bryan Coquard (FRA) (8.) |
2016 | 2. | Bryan Coquard (FRA) (4.) |
2017 | 6. | Lilian Calmejane (FRA) (12.) |
2018 | 4. | Lilian Calmejane (FRA) (17.) |
Sezona | Pořadí týmu | Nejlepší závodník v individuálním pořadí |
---|---|---|
2010 | 5. | Yukiya Arashiro (JPN) (6.) |
V roce 2014 se tým Europcar připojil k UCI World Tour.
Sezona | Pořadí týmu | Nejlepší závodník v individuálním pořadí |
---|---|---|
2014 | 18. | Pierre Rolland (FRA) (36.) |
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Total Direct Energie na anglické Wikipedii a Équipe cycliste Total Direct Énergie na francouzské Wikipedii., ale jen částečně.