Knowledge Base Wiki

Search for LIMS content across all our Wiki Knowledge Bases.

Type a search term to find related articles by LIMS subject matter experts gathered from the most trusted and dynamic collaboration tools in the laboratory informatics industry.

Mapa států světa ve 20. století.

Periferie je v geografii pojem, který v rámci polarizace prostoru (tedy dělení na jádro a periferii) označuje území polohově nebo významově odlehlé, okrajové či nedostatečně integrované.

Definice pojmu periferie

Periferii definovala v roce 1998 Schmidt, jehož definici v roce 2001 rozšířili Havlíček a Chromý; podle nich jsou periferie „specifická území s poruchou funkčně-prostorových vztahů, která jsou výsledkem nerovnoměrného působení vzájemně se podmiňujících sociálních, ekonomických, politických, kulturních i fyzickogeografických faktorů; jedná se o území nedostatečné integrace do (v daném místě a čase dominujících) struktur, procesů a systémů“.[1]

  • Centrum (jádro) je privilegovaným místem v určitém teritoriu. Řídí, kontroluje, ale samo je závislé na zdrojích z periférie.
  • Periferie je územní jednotka podřízená autoritě centra. Na vzdálenosti od něho nezáleží, ale pokud neznáme vlastnosti centra, nemůžeme chápat ani struktury a funkce periférie (příkladem je Britská koloniální říše).

Typy perifernosti

K definování periferie může být využito mnoho kritérií.[pozn. 1] V zásadě však rozlišujeme dva typy perifernosti; jsou jimi:[3]

  • polohová perifernost – Jako polohově periferní území se označují taková území, která mají nevýhodné postavení v integrální prostorové organizaci. Může se jednat o nedostatečnou dopravní dostupnost, fyzickogeografické bariéry atp. Často jsou polohově periferní regiony v příhraničních oblastech (tzv. pohraniční periferie). Též jsou často polohově periferní regiony při vnitřních hranicích administrativních celků – tzv. vnitřní periferie[4] (například Podbořansko ležící na hranici Ústeckého, Karlovarského, Plzeňského a Středočeského kraje).
  • významová perifernost – Jako významově periferní území se označují taková území, která nedostatečně participují na politických, ekonomických a společenských procesech. Záleží rovněž na tom, zdali je území příjemcem nebo šiřitelem impulsů rozvoje.
  • ekologická perifernost – Jako ekologicky periferní území se označují regiony přeměněné vlivem lidské činnosti (kulturní krajina) jako např. Praha nebo Ostravsko.

Model kontinua

Americký sociolog Immanuel Wallerstein změnil původní model polarit (jádro - periferie) na model kontinua (jádro - semiperiferie - periferie - marginální region). Ve smyslu socioekonomických vztahů existuje kontinuum centrumsemiperiferie - periferiemarginální region. Periferie se sice nachází v podřízené pozici vůči centru, je však na rozdíl od marginálního regionu integrována do systému.

  • Centrum (jádro) je privilegované místo v určitém teritoriu. Řídí, kontroluje, ale samo je závislé na zdrojích z periférie.
  • Semiperiférie je termín používaný od konce 70. let 20. století. Leží mezi centrem a periferií, jedná se tedy o rozvinutější oblast než je periférie, ale nemá dostatek kvalit centra. Orientuje se na něho a opomíjí periferii.
  • Periférie je územní jednotka podřízená autoritě centra. Na vzdálenosti od něho nezáleží, ale pokud neznáme vlastnosti centra, nemůžeme chápat ani struktury a funkce periférie (příkladem je Britská koloniální říše).
  • Marginální regiony představují další stupeň perifernosti. Periferní regiony jsou alespoň částečně integrovány do ekonomického systému, na rozdíl od regionů marginálních, které jsou ekonomicky izolovány (nacházejí se mimo systém), jsou vyloučeny z politických, sociálních a ekonomických rozhodovacích procesů.

Rámcové oblasti

Český geograf Jaromír Korčák označoval periferie pojmem oblasti rámcové (na rozdíl od oblastí kmenových).[5]

Poznámky

  1. Pojem „klasická periferie“ se používá pro hospodářsky zaostalá území charakteristická nízkou hustotou zalidnění, převažujícím venkovským osídlením a vysokou zaměstnaností v primárních odvětvích.[2] Pojem „periferie“ se v geografii objevuje v řadě významů. Někteří autoři tento pojem používají výhradně ve smyslu geometrickém, tj. pro území na okraji, pro oblasti vzdálené od středu, tedy i pro pohraničí jako celek. V posledních letech převládá spíše použití ve smyslu Maradovy a Chromého definice „klasické periferie“, ale objevují se také nová použití pro zaostalá území nezemědělského charakteru (staré průmyslové oblasti), ekologicky devastovaná území (těžební areály) apod.

Odkazy

Reference

  1. HAVLÍČEK, Tomáš; CHROMÝ, Pavel; JANČÁK, Vít; MARADA, Miroslav. Vybrané teoreticko-metodologické aspekty a trendy geografického výzkumu periferních oblastí. In: Problémy periferních oblastí. Praha: Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, 2005. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-10. ISBN 80-86561-21-6. S. 15. Archivováno 10. 10. 2008 na Wayback Machine.
  2. MARADA, Miroslav; CHROMÝ, Pavel. Contribution to studies on peripheric regions of Czechia. In Acta Facultatis Rerum Naturalium Universitatis Comenianae Geographica - sborník příspěvků z 3. slovensko-česko-polského seminária v Bratislavě, 1999, 2/I. Bratislava : Univerzita Komenského, 2000, s. 241-255.
  3. KOUTSKÝ, Jaroslav. Měnící se postavení původně periferních pohraničních oblastí, případová studie Euroregion Krušnohoří. In: Problémy periferních oblastí. Praha: Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, 2005. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-10. ISBN 80-86561-21-6. S. 126. Archivováno 10. 10. 2008 na Wayback Machine.
  4. MUSIL, Jiří. Nové pohledy na regeneraci našich měst a osídlení. In Územní plánování a urbanismus. 1988, ročník 15, číslo 2, s. 67-72.
  5. KORČÁK, Jaromír. Geopolitické základy Československa, jeho kmenové oblasti. Praha : Orbis, 1938, 170 str.

Literatura

  • JEŘÁBEK, Milan. České pohraničí: od periferní národní pozice ke stabilnímu prvku evropské integrace. Praha: Nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, 2020. 271 s. ISBN 978-80-88018-37-7. 
  • NOVOTNÁ, Marie. Problémy periferních oblastí. Praha: Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, 2005. 184 s. ISBN 80-86561-21-6. 
  • VALENTA, Milan. Morava: zemský ráj, nebo periferie Evropy. Brno: CERM, 2024. 124 s. ISBN 978-80-7623-124-5. 

Související články

Externí odkazy