Type a search term to find related articles by LIMS subject matter experts gathered from the most trusted and dynamic collaboration tools in the laboratory informatics industry.
Messier 13 | |
---|---|
Střed kulové hvězdokupy M13 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu (čeština) | |
Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
Typ | kulová hvězdokupa |
Třída | V[1] |
Objevitel | Edmund Halley |
Datum objevu | 1714 |
Rektascenze | 16h 41m 41,6s[2] |
Deklinace | 36°27′40,8″[2] |
Souhvězdí | Herkules (lat. Her) |
Zdánlivá magnituda (V) | 5,78[2][3] |
Úhlová velikost | 20'[4] |
Vzdálenost | 23 150 ly[3] |
Fyzikální charakteristiky | |
Poloměr | 72,5[4] ly |
Absolutní magnituda (V) | −8,55 |
Hmotnost | 7,75 × 105[5] |
Metalicita [Fe/H] | −1,61 |
Odhadované stáří | 11,65 miliard let[6] |
Označení v katalozích | |
Messierův katalog | M 13 |
New General Catalogue | NGC 6205 |
Melottův katalog | Melotte 150 |
Jiná označení | M13, NGC 6205, GCl 45, Hercules Globular Cluster,[2] Mel 150[7] |
(V) – měření provedena ve viditelném světle | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Messier 13 (také M13 nebo NGC 6205) je kulová hvězdokupa v souhvězdí Herkula. Objevil ji anglický astronom Edmund Halley v roce 1714.[4] Hvězdokupa je od Země vzdálena 23 150 světelných let.[3] Skládá se z několika set tisíc hvězd a má průměr 145 světelných let. Patří mezi nejvýraznější a nejznámější kulové hvězdokupy na severní obloze.[4]
Nalezení hvězdokupy je docela jednoduché, protože souhvězdí Herkula na obloze tvoří snadno rozeznatelný lichoběžník. M13 leží na západní straně tohoto lichoběžníku přibližně v třetině vzdálenosti od severnější hvězdy η Her směrem ke hvězdě Rutilicus (ζ Her). Díky její magnitudě 5,8 je hvězdokupa sotva viditelná pouhým okem, ale pouze za příznivých podmínek, když je velmi tmavá obloha a v blízkosti se nenachází žádný zdroj rušivého světla. V triedru je snadno viditelná a lze rozeznat i její tvar, kterým se podobá hlavě komety. Jednotlivé hvězdy je možné vidět dalekohledy od průměru 114 mm při středně vysokém zvětšení. Velkým dalekohledem o průměru 200 mm lze rozeznat několik desítek hvězd až do 14. magnitudy a okraj hvězdokupy se zdá být zcela rozložený na jednotlivé hvězdy.[8]
40' severovýchodně od M13 se nachází galaxie NGC 6207, kterou je možné pozorovat středně velkým dalekohledem při menším zvětšení v jednom zorném poli spolu s M13.[9] 10° severovýchodně od M13 leží další výrazná hvězdokupa Messier 92.
Hvězdokupu je možné pozorovat z obou zemských polokoulí, i když její severní deklinace značně zvýhodňuje její pozorovatele na severní polokouli, kde během letních nocí vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku vychází pouze nízko nad severní obzor. Přesto je tedy pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země.[10] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od dubna do října.
Hvězdokupu jako první pozoroval Edmund Halley v roce 1714. Charles Messier ji znovu pozoroval 1. června 1764 a popsal ji takto: "Mlhovina bez hvězd nalezená v pásu Herkula. Při pohledu Newtonovým dalekohledem s ohniskovou délkou 4,5 stopy, který zvětšuje 60x, je kulatá, nádherná a jasná, střed je jasnější než okraje. Je vidět i obyčejným dalekohledem o délce 1 stopy, může mít průměr kolem tří obloukových minut. Je blízko dvou hvězd deváté magnitudy, jedna je nad ní a druhá poněkud vzdálenější pod ní. Polohu mlhoviny jsem určil při jejím průchodu poledníkem porovnáním s polohou hvězdy ε Herculis."[11] Messier ji oznámil vyobrazením na mapě komet roku 1779, která vyšla v akademickém sborníku téhož roku. Jako první v ní jednotlivé hvězdy rozeznal William Herschel.[8]
M13 má zdánlivou magnitudu 5,78,[3] úhlový průměr 20' a skutečný průměr 145 světelných let, pokud uvažujeme její vzdálenost od Země 25 100 světelných let.[4] Některé prameny ovšem uvádí její vzdálenost 23 150 světelných let.[3] Obsahuje několik set tisíc hvězd,[4] z nichž nejjasnější má 12. magnitudu. Uprostřed hvězdokupy jsou hvězdy přibližně 500 krát nahuštěnější než v okolí sluneční soustavy. Má poměrně velkou svítivost, více než 300 000 svítivostí Slunce, proto je i přes svoji velkou vzdálenost velmi jasná.[8]
Stáří hvězdokupy se odhaduje na 11,65 miliard let.[6] Její radiální rychlost je téměř -250 km/s, takže se k Zemi přibližuje. Tato rychlost má tři složky: otáčení Galaxie, pohyb Slunce prostorem a oběžný pohyb hvězdokupy kolem středu Galaxie.[8]
V roce 1974 bylo k M13 vysláno poselství k mimozemským civilizacím z radioteleskopu v Arecibu v Portoriku. Zpráva o délce 1 679 bitů byla k M13 odeslána u příležitosti oslavy přestavby radioteleskopu.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku M13 (astronomia) na italské Wikipedii.