Type a search term to find related articles by LIMS subject matter experts gathered from the most trusted and dynamic collaboration tools in the laboratory informatics industry.
Magid (hebrejsky מַגִּיד, „vypravěč“) je pojem označující v judaismu lidového kazatele nebo vypravěče. V 2. Samuelově 15, 13 se slovo magid vyskytuje ve významu „ten, kdo oznamuje (zprávu)“. Magid se tak někdy vztahuje i k termínu posel, tedy ten, kdo sděluje zprávu od Boha. Termín magid mejšarim neboli „jenž prohlašuje právo“ je zmíněn v knize proroka Izajáše:
„ | Nemluvil jsem potají, v temném místě země, neřekl jsem potomstvu Jákobovu; Hledejte mě v pustotě. Já Hospodin vyhlašuji spravedlnost, prohlašuji právo. | “ |
— Bible Izajáš 45:19 |
Potulní kazatelé, označovaní jako magidim, se vyskytovali již v době tanaitů a amoraitů. Ve středověku se kazatelé vyskytovali v hnutí aškenázských chasidů, kdy putovali z jedné obce do druhé. Kazatelé se vyskytují od 17. století i ve východní Evropě, kde jsou dokonce záznamy o placené funkci magida pro určitou obec. Aramejsky se takovému magidovi říkalo magid de-mata, v jidiš byl nazýván Štotmagid (štot – z něm. „stadt“ + magid). Někdy byla instituce magida, pkud náležel mezi význačné učence, ztotožněna s funkcí dajana, soudce.
Významnou roli začal pojem magid hrát s nástupem východoevropského chasidismu, kdy byli titulem magid označovni mj. význační chasidští učenci, např. Dov Ber z Meziříče [1] nebo Ja'akov Josef z Polonoje.
Titul magid nebyl ovšem vyhrazen pouze chasidům, např. Jakob Kranz, „Magid z Dubna“, byl žákem Gaona z Vilna a působil jako kazatel v litevských městech, kde měl vyvracet chasidismus.
Funkci štotmagida ve Vilnu svého času zastával i pozdější vrchní pražský a zemský rabín Ezechiel Landau.