Infrastructure tools to support an effective radiation oncology learning health system

DVD (neoficiálně Digital Versatile Disc nebo Digital Video Disc) je formát digitálního optického datového nosiče, který může obsahovat filmy ve vysoké obrazové a zvukové kvalitě nebo jiná data. Při vývoji DVD byl kladen důraz na zpětnou kompatibilitu s CD, takže se mu DVD disk velmi podobá.

DVD bylo uvedeno na trh v Japonsku roku 1996, ve zbytku světa o rok později. Oficiální standard zapisovatelných/přepisovatelných disků DVD-R(W) vytvořilo DVD Fórum, které bylo založeno v dubnu roku 1997. Ceny licencí na tuto technologii však byly tak vysoké, že vznikla jiná skupina – DVD+RW Alliance, která vytvořila standard DVD+R(W), jehož licence byly levnější.^[1]

Před dokončením specifikace DVD byl návrháři neoficiálně používán název Digital Video Disc (česky digitální videodisk). V roce 1995, když byla dokončována specifikace formátu, však bylo rozhodnuto, že z důvodu jeho daleko širších možností využití bude oficiálně znít Digital Versatile Disc (česky digitální víceúčelový disk). Hollywood při distribuci a propagaci svých filmů na DVD používá původní neoficiální název, který je tak rozšířenější.

V dnešní době není DVD žádnou zkratkou, ale oficiálním názvem média. A to jak v angličtině, tak v češtině.

Média DVD jsou plastové disky, navenek stejné jako CD. Disky DVD mají průměr 120 mm a jsou 1,2 mm silné. Data se ukládají pod povrch do jedné nebo dvou vrstev ve stopě tvaru spirály (jako CD). Pro čtení dat se používá laserové světlo s vlnovou délkou 660 nm, tedy kratší než v případě CD; to také umožňuje jejich vyšší kapacitu. Stejně tak příčný odstup stop je menší – 0,74 μm oproti 1,6 μm u CD.

DVD oproti CD poskytuje:

• efektivnější korekci chyb
• vyšší kapacitu záznamu (asi 4,7 GB/4,4 GiB oproti 0,7 GB)
• odlišný souborový systém Universal Disk Format, který není zpětně kompatibilní s ISO 9660, který se používá na CD-ROM.

Rychlost mechaniky typu DVD se udává jako násobek 1350 kB/s, což znamená, že mechanika s rychlostí 16× umožňuje přenosovou rychlost 16 × 1350 = 21600 kB/s (nebo 21,6 MB/s).

Médium umožňuje zápis na jednu nebo obě dvě strany, v jedné nebo dvou vrstvách na každou stranu. Na počtu stran a vrstev závisí kapacita média.

• DVD-5: jedna strana, jedna vrstva, kapacita 4,7 GB (4,37 GiB)
• DVD-9: jedna strana, dvě vrstvy, 8,5 GB (7,92 GiB)
• DVD-10: dvě strany, jedna vrstva na každé straně, 9,4 GB (8,75 GiB)
• DVD-14: dvě strany, dvě vrstvy na jedné straně, jedna vrstva na druhé, 13,2 GB (12,3 GiB)
• DVD-18: dvě strany, dvě vrstvy na každé straně, 17,1 GB (15,9 GiB)

Uživatel může vytvořit DVD-nosiče těchto typů:

• DVD-Video (obsahuje filmy (obraz a zvuk))
• DVD-Audio (obsahuje zvuk v kvalitě CD a lepší)
• DVD Data (obsahuje údaje)

Označení „+“ (plus) a „−“ (minus) představuje dva různé technické standardy, které jsou do určité míry kompatibilní.

Médium může být typu:

• DVD-ROM (Read Only Memory, paměť jen pro čtení, vyrábí se lisováním) je pomyslný nástupce formátu CD-ROM, tedy víceúčelový formát pro přehrávání počítačových dat a multimediálních aplikací. Čtení DVD je možné ve všech PC (a ostatních platforem) vybavených jednotkou DVD s podporou logického formátu UDF.

Existují tři typy zapisovatelných a přepisovatelných DVD disků: DVD-R/RW, DVD+R/RW (plus), DVD-RAM.

• DVD+R/RW (R = Recordable, jen pro jeden zápis, RW = ReWritable, pro přepisování)

Formát DVD+R je mezi široce rozšířenými formáty nejmladší, dokonce mladší než formát DVD+RW. Disky DVD+R lze v současnosti běžně zapisovat osminásobnou rychlostí oproti standardní rychlosti DVD, tedy 10 800 kB za sekundu. Touto rychlostí trvá zápis na disk přibližně 10 minut. DVD+RW je přepisovatelná verze formátu DVD+. Standardní rychlost pro zápis na toto médium je čtyřnásobná oproti základní rychlosti čtení DVD.

První mechaniky, které byly schopny zapisovat DVD-R, DVD-RW, CD-R a CD-RW, vyráběla firma Pioneer v roce 2001. Kompatibilita však nebyla nejlepší, docházelo k chybné identifikaci medií s nižší odrazivostí.

• DVD+R DL (R = Recordable, jen pro jeden zápis, DL = DualLayer, dvě vrstvy)
• DVD-R/RW (R = Recordable, jen pro jeden zápis, RW = ReWritable, na přepisování)

Formát DVD-R vychází z technologie klasického kompaktního disku, existuje tedy ve dvou verzích – verze R, na kterou lze pouze zapisovat, a verze RW, kterou lze přepisovat. Tento formát byl navržen tak, aby byl co nejkompatibilnější s lisovanými disky DVD (DVD-ROM). Z toho plyne výhoda tohoto formátu, kterou je kompatibilita se staršími mechanikami a přehrávači, které vznikly dříve, než se dalo na DVD zapisovat. Tato výhoda se však v dnešní době ztrácí, protože téměř všechny vyráběné přehrávače a mechaniky dokážou přehrávat jak DVD-R, tak DVD+R formáty.

• DVD-RAM – Random Access Memory, libovolně přepisovatelné médium – dá se s ním pracovat stejným způsobem jako s pevným diskem.

V roce 2007 byl v Evropě Hamburskou firmou Optical Disc Service^[2] patentován a uveden na trh tzv. EcoDisc, česky uváděn také jako EcoDisk. Formát dat je stejný jako běžné DVD, má vylepšené některé mechanické vlastnosti, ale má nižší kompatibilitu. Je vyroben z polovičního množství materiálu (polykarbonátu) a má tak poloviční tloušťku (0,6 mm) a poloviční hmotnost (8 g). Je ohebnější a odolnější proti poškrábání. Uváděná životnost je 200 let.^[3] Není kompatibilní se štěrbinovými mechanikami a nekompatibilita je označena malou grafickou ikonou na disku.^[4]

• Co bylo kdysi: Jak dlouho se točí DVD. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2008-10-23]. Dostupné online. 

• Kompaktní disk (CD)
• Blu-ray – nástupce DVD
• HD DVD – neúspěšný nástupce DVD

• Obrázky, zvuky či videa k tématu DVD na Wikimedia Commons
• DVD v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
• Následovníci kompaktních disků: DVD
• Článek o EcoDiscu
• (anglicky) DVD+RW Aliance
• (anglicky) Asociace pro kontrolu kopírování DVD
• (anglicky) Informace o práci dual-layer Archivováno 21. 4. 2010 na Wayback Machine.
• (anglicky) časté dotazy o DVD