Knowledge Base Wiki

Search for LIMS content across all our Wiki Knowledge Bases.

Type a search term to find related articles by LIMS subject matter experts gathered from the most trusted and dynamic collaboration tools in the laboratory informatics industry.

Na tento článek je přesměrováno heslo VZV. Možná hledáte: vysokozdvižný vozík.
Jak číst taxoboxVaricella zoster virus
alternativní popis obrázku chybí
Varicella zoster virus
Baltimorova klasifikace virů
SkupinaI (dsDNA viry)
Vědecká klasifikace
ŘádHerpesvirales
ČeleďHerpesviridae
PodčeleďAlphaherpesvirinae
RodVaricellovirus
DruhVaricella zoster virus (HHV-3)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Varicella zoster virus je herpetický vir, který u savců způsobují plané neštovice a pásový opar. Existuje proti němu vakcína obsahující oslabené viry, která je dnes podávána v některých částech Evropy a USA.[1]. Společně s druhy skotího herpesviru 1 a 2 a suid (angl.) viru patří do rodu Varicellovirus.

Virologie

Morfologie

Varicella zoster virus je obalený virus s amorfním tegumentem, sférickým až vícetvarým kapsidem tvořeným 162 kapsomerami. V průměru má 150-200 nm, glykoproteinové komplexy jsou součástí membránového obalu.

Genom

Genom je nesegmentovaná, lineární dvoušroubovicová DNA o délce 125 kb obsahující ukončující a vnitřní repetitivní sekvence.

Genová exprese

Každý virový transkript je většinou pro jeden protein přičemž obsahuje promotorovou/regulační sekvenci, TATA box, vedoucí sekvenci 30-300 bp (nepřekládána) na 5' konci, ukončovací nepřekládanou sekvenci 10-30 bp na 3' konci a poly A signál. Mnoho genů se překrývá, vir obsahuje jen pár oddělených. Některé ORF jsou navzájem protichůdné, některé mohou být transkribovány z více promotorů a některé geny jsou nekódující.

Genom obsahuje 3 typy genů: bezprostřední, rané a pozdní. Bezprostřední jsou transkribovány okamžitě po infekci a zajišťují expresi raných genů kódující proteiny nezbytné pro replikaci. Pozdní geny většinou kódují strukturní proteiny. Geny exprimované během latentní fáze jsou řazeny do zvláštní kategorie.

Virové proteiny VHS a ICP27 se zaslouží o zastavení buněčné translace, čímž zajistí cílené upřednostnění virových proteinů nad buněčnými. VHS (nachází se na 17. genu, tvoří jej 455 aminokyselin [2]) je endoribonukleáza, která štěpí hostitelskou mRNA v cytoplasmě, čímž zajistí dostatek nukleotidů pro syntézu virové mRNA, kdežto ICP27 (nachází se v ORF4, tvoří jej 452 aminokyselin [3]) je bezprostřední protein, který se zaslouží o aktivaci transkripci jistých brzkých, raných i pozdních proteinů.

Životní cyklus

Replikace probíhá v jádře. Může probíhat lýtickou nebo latentní cestou.

Lýtická cesta

  1. Virus se na hostitelské receptory naváže přes gB, gC, gD a gH.
  2. Membrána viru sfúzuje s membránou buňky a vypustí tak virové jádro a tegumentární proteiny do cytoplasmy.
  3. Kapsid je transportován k jadernému póru, kde je vDNA vypuštěna dovnitř.
  4. Jsou exprimovány bezprostřední geny, které zahájí exprimaci raných genů.
  5. Pomocí hostitelské polymerázy II je transkribována raná virová mRNA, která je přenesena do cytoplasmy a podle ní se translatují rané proteiny.
  6. Rané proteiny se účastní replikace DNA a tak jsou přeneseny zpět do jádra.
  7. Syntéza velkého množství vDNA pomocí virové DNA dependentní DNA polymerázy.
  8. Pomocí hostitelské polymerázy II je transkribována pozdní virová mRNA, která je přenesena do cytoplasmy a podle ní se translatují pozdní proteiny.
  9. Pozdní proteiny jsou strukturní složky virového jádra a tak jsou přeneseny zpět do jádra.
  10. Viriony vypučí jadernou membránou, která byla obohacena o herpetické glykoproteiny z Golgiho aparátu, a nakonec jsou uvolněny skrze plasmatickou membránu.

Nejprve se replikuje v buňkách respiračního traktu, zejména v plicích, odkud se šíří do krevního a lymfatického systému (tzv. virémie) do buněk retikuloendoteliární soustavy. Následně se virus rozšíří do buněk pokožky a způsobuje zde vyrážku. Při lýtické cestě virus preferuje epiteliální slizniční buňky.

Latentní cesta

Replikace viru je v tandemu s replikací hostitelské buňky. Zůstává latentní v nervových buňkách dorzálního kořene a v gangliích kraniálních nervů.[4]

Epidemiologie

Tento virus se přenáší obvykle kapénkovou infekcí a přímým kontaktem. Způsobuje celoživotní latentní infekci, tento virus se v těle uchovává a může později propuknout v podobě pásového oparu. U dětí obvykle probíhá jako poměrně nedrastické onemocnění plané neštovice, ačkoliv vzácně a zejména u jedinců se špatnou imunitou může vyvolat i pneumonii a encefalitidu. Vyskytuje se celosvětově a po celý rok.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ RÉDEI, George P. Encyclopedia of Genetics, Genomics, Proteomics, and Informatics. 3rd Edition. vyd. [s.l.]: Springer, 2008. ISBN 978-1-4020-6753-2. 
  2. ↑ http://www.uniprot.org/uniprot/P09275
  3. ↑ http://www.uniprot.org/uniprot/P09269
  4. ↑ a b MURRAY, Patrick R.; ROSENTHAL, Ken S.; PFALLER, Michael A. Medical Microbiology, Fifth edition. [s.l.]: Elsevier, 2005. 

Externí odkazy

source: https://cs.wikipedia.org/wiki/Varicella_zoster_virus