Knowledge Base Wiki

Svatý Mikuláš I. Veliký
105. papež
Svatý Mikuláš I. Veliký
Církev	římskokatolická
Zvolení	24. dubna 858
Uveden do úřadu	24. dubna 858 (konsekrace)
Pontifikát skončil	13. listopadu 867
Předchůdce	Benedikt III.
Nástupce	Hadrián II.
Osobní údaje
Datum narození	okolo roku 800?
Místo narození	Řím, Papežský stát
Datum úmrtí	13. listopadu 867
Místo úmrtí	Řím, Papežský stát
Místo pohřbení	Bazilika svatého Petra
Svatořečení
Svátek	13. listopadu
Uctíván církvemi	římskokatolická církev, řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem, anglikánská církev, luteráni
Seznam papežů nosících jméno Mikuláš multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Mikuláš I. Veliký (kolem 800^? Řím – 13. listopad 867) byl papežem od 24. dubna 858 až do své smrti. Je připomínán jako upevňovatel papežské autority a moci, projevující rozhodující vliv na historický vývoj papežství a na jeho postavení mezi křesťanskými národy západní Evropy. Mikuláš tvrdil, že papež by měl mít autoritu nad všemi křesťany.^[1]

V katolické církvi byl prohlášen za svatého se svátkem dne 13. listopadu.^[2]

Mikuláš se narodil do významné šlechtické rodiny v Římě jako syn Defensora Theodora a získal vynikající vzdělání. Díky své zbožnosti, schopnostem a výmluvnosti vstoupil do služeb církve v raném věku. Byl podjáhnem papeže Sergiuse II. (844–847) a jáhnem papeže Lva IV. (847–855). Po smrti Benedikta III. (7. dubna 858) římský císař Ludvík II., který byl přítelem Říma, vstoupil do města, aby ovlivnil volby. Dne 24. dubna byl Mikuláš zvolen papežem a na trůnu v bazilice svatého Petra usedl v přítomnosti císaře. Poté nechal vystrojit třídenní hostinu na rozloučenou pro císaře. Následně v doprovodu římské šlechty navštívil císaře v jeho táboře za městem. Při této příležitosti vyšel císař Mikuláši vstříc a vedl jeho koně po určitou část cesty.^[3]

Mikuláš I. prosazoval svrchovanou autoritu papežství ve správě církve a byl po dlouhé době výraznou osobností na papežském stolci. Upevnění autority jeho úřadu, který byl dosud ovlivňován panovníky franské říše, napomáhalo její rozdělení roku 843 a oslabení autority karlovských panovníků. Papež se dostal do ostrých sporů s remešským arcibiskupem Hinkmarem a s konstantinopolským patriarchou Fotiem, v nichž hájil svrchovanost papeže nad všemi západními i východními církevními hodnostáři. Patriarcha Fotios ho obžaloval z hereze, mimo jiné kvůli používání tzv. filioque v praxi západní církve.^[3]

Mikuláš podporovat misijní činnost křesťanstva. Schválil společenství v Brémách a Hamburku. Jmenoval sv. Ansgara arcibiskupem Brém a jeho nástupce do úřadu papežského legáta pro Dány, Švédy a Slovany. V mnoha jiných duchovních záležitostech vydal dopisy a rozhodnutí a učinil aktivní opatření proti biskupům, kteří opomíjeli své povinnosti.

V Římě Mikuláš přestavěl a vybavil několika kostelů a neustále se snažil povzbudit náboženský život. On sám vedl zbožný život vedený v duchu křesťanské askeze. Po smrti byl považován za světce.^[3]

Mikuláš rozhodl, že symbol kohouta by měl být umístěn na každý kostel, kde by sloužil jako náboženská ikona a vzpomínka na Petrovo zapření Krista. Od těchto dob mají stále některé kostely kohoutka na věžích.^[4]

• DURANT, Will. The Age of Faith. USA: Fine Communications, 1997. 1196 s. 
• How the Chicken Conquered the World - By Jerry Adler and Andrew Lawler - Smithsonian magazine, June 2012
• Martyrologium Romanum (Vatican Press 2001 ISBN 88-209-7210-7), p. 587
• "Svätý Mikuláš I." In: Viliam Judák: Na Petrovom stolci I. : Krátke dejiny pápežov. Trnava : Spolok svätého Vojtecha, 2010, s. 201-202. ISBN 978-80-7162-834-7

• Seznam světců a mučedníků katolické církve
• Svatý Mikuláš

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikuláš I. Veliký na Wikimedia Commons
• How the Chicken Conquered the World
• Documenta catholica omnia

Papežové
Seznam papežů
1.–4. století	Petr Linus Anaklét Klement I. Evaristus Alexandr I. Sixtus I. Telesforus Hyginus Pius I. Anicetus Soter Eleutherus Viktor I. Zefyrinus Kalixt I. Urban I. Poncián Anterus Fabián Kornélius Lucius I. Štěpán I. Sixtus II. Dionýsius Felix I. Eutychianus Caius Marcellinus Marcellus I. Eusebius Miltiades Silvestr I. Marek Julius I. Liberius Damasus I. Siricius Anastasius I.
5.–8. století	Inocenc I. Zosimus Bonifác I. Celestýn I. Sixtus III. Lev I. Veliký Hilarius Simplicius Felix II. Gelasius I. Anastasius II. Symmachus Hormisdas Jan I. Felix III. Bonifác II. Jan II. Agapetus I. Silverius Vigilius Pelagius I. Jan III. Benedikt I. Pelagius II. Řehoř I. Veliký Sabinianus Bonifác III. Bonifác IV. Deusdedit Bonifác V. Honorius I. Severinus Jan IV. Theodor I. Martin I. Evžen I. Vitalianus Adeodatus Donus Agatho Lev II. Benedikt II. Jan V. Konon Sergius I. Jan VI. Jan VII. Sisinius Konstantin Řehoř II. Řehoř III. Zachariáš Štěpán II. Pavel I. Štěpán III. Hadrián I. Lev III.
9.–12. století	Štěpán IV. Paschal I. Evžen II. Valentin Řehoř IV. Sergius II. Lev IV. Benedikt III. Mikuláš I. Veliký Hadrián II. Jan VIII. Marinus I. Hadrián III. Štěpán V. Formosus Bonifác VI. Štěpán VI. Roman Theodor II. Jan IX. Benedikt IV. Lev V. Sergius III. Anastasius III. Lando Jan X. Lev VI. Štěpán VII. Jan XI. Lev VII. Štěpán VIII. Marinus II. Agapetus II. Jan XII. Lev VIII. Jan XIII. Benedikt VI. Benedikt VII. Jan XIV. Jan XV. Řehoř V. Silvestr II. Jan XVII. Jan  XVIII. Sergius IV. Benedikt VIII. Jan XIX. Benedikt IX. Silvestr III. Benedikt IX. Řehoř VI. Klement II. Benedikt IX. Damasus II. Lev IX. Viktor II. Štěpán IX. Mikuláš II. Alexandr II. Řehoř VII. Viktor III. Urban II. Paschalis II. Gelasius II. Kalixt II. Honorius II. Inocenc II. Celestýn II. Lucius II. Evžen III. Anastasius IV. Hadrián IV. Alexandr III. Lucius III. Urban III. Řehoř VIII. Klement III. Celestýn III. Inocenc III.
13.–16. století	Honorius III. Řehoř IX. Celestýn IV. Inocenc IV. Alexandr IV. Urban IV. Klement IV. Řehoř X. Inocenc V. Hadrián V. Jan XXI. Mikuláš III. Martin IV. Honorius IV. Mikuláš IV. Celestýn V. Bonifác VIII. Benedikt XI. Klement V. Jan XXII. Benedikt XII. Klement VI. Inocenc VI. Urban V. Řehoř XI. Urban VI. Bonifác IX. Inocenc VII. Řehoř XII. Martin V. Evžen IV. Mikuláš V. Kalixt III. Pius II. Pavel II. Sixtus IV. Inocenc VIII. Alexandr VI. Pius III. Julius II. Lev X. Hadrián VI. Klement VII. Pavel III. Julius III. Marcellus II. Pavel IV. Pius IV. Pius V. Řehoř XIII. Sixtus V. Urban VII. Řehoř XIV. Inocenc IX. Klement VIII.
17. století–současnost	Lev XI. Pavel V. Řehoř XV. Urban VIII. Inocenc X. Alexandr VII. Klement IX. Klement X. Inocenc XI. Alexandr VIII. Inocenc XII. Klement XI. Inocenc XIII. Benedikt XIII. Klement XII. Benedikt XIV. Klement XIII. Klement XIV. Pius VI. Pius VII. Lev XII. Pius VIII. Řehoř XVI. Pius IX. Lev XIII. Pius X. Benedikt XV. Pius XI. Pius XII. Jan XXIII. Pavel VI. Jan Pavel I. Jan Pavel II. Benedikt XVI. František
Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.