Type a search term to find related articles by LIMS subject matter experts gathered from the most trusted and dynamic collaboration tools in the laboratory informatics industry.
Kamej (z ital. cammeo) je drobná reliéfní skulptura, vybroušená nebo vyrytá obvykle z polodrahokamu, mušle nebo skla a užívaná jako ozdoba nebo šperk. Na rozdíl od častější gemy (intaglie), kde je motiv vyhlouben, je u kameje vypuklý. Často se také využívá rozdílné zbarvení vrstev materiálu, takže například portrét je světlý na tmavším pozadí.
Kameje navazují na starší rytí do drahých kamenů (pečetidla, gemy) a objevují se od 4. stol. př. n. l. v ptolemaiovské Alexandrii, odkud se rozšířily do Řecka a Říma, kde byly nesmírně oblíbené. Někdy se touto technikou zhotovovaly i celé nádoby. Umění rytí do drahokamů – glyptika – kvetlo až do středověku v Byzanci, odkud se kameje často dovážely do západní Evropy. Glyptika opět rozkvetla v renesanci, zejména v Itálii a ve Francii, pěstovala se pak po celý novověk a zažila vlnu nového zájmu v 19. století (klasicismus, biedermeier, secese). Od renesance se kameje dělaly také z mušlí, z perleti a ze skla. V Čechách v glyptice vynikl profesor Josef Drahoňovský a jeho škola v Turnově.
Kameje se zasazují do zlatých obrouček a užívají jako šperky, zejména přívěsky, spony a brože, vzácně v prstenech. Ve středověku se často umísťovaly na vazby vzácných knih, na relikviáře a podobně. Jako mimořádně cenné předměty byly kameje často královskými dary a u velkých evropských dvorů (Paříž, Vídeň, Londýn, Petrohrad, Berlín, Drážďany) vznikly v 18. a 19. století bohaté sbírky kamejí.