Knowledge Base Wiki

Search for LIMS content across all our Wiki Knowledge Bases.

Type a search term to find related articles by LIMS subject matter experts gathered from the most trusted and dynamic collaboration tools in the laboratory informatics industry.

Jak číst taxoboxDřín
alternativní popis obrázku chybí
Dřín obecný (Cornus mas) - květenství
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řáddřínotvaré (Cornales)
Čeleďdřínovité (Cornaceae)
RodCornus (dřín, dřínovec, svída)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dřín japonský (Cornus kousa) - plody
Dřín kanadský (Cornus canadense)

Dřín, dřínovec nebo také svída (Cornus) je rod rostlin patřící do čeledi dřínovité (Cornaceae).[1] Jsou to keře a stromy, výjimečně i byliny. Jsou zastoupeny i v květeně České republiky. Dřín obecný (Cornus mas) je v České republice zákonem chráněnou dřevinou. Některé druhy dřínů a svíd jsou využívány jako okrasné dřeviny a jsou dostupné v množství kultivarů. Jsou mezi nimi také léčivé rostliny[2]. Od názvu dřínu může být odvozen místní název Dřínov (v konkrétním případě může mít ale i jiný původ, typicky od vlastního jména osoby). Z dřínu se dá také pálit raritní pálenka dřínovice.

Synonyma

Jiné názvy: svída, dříneček, dřínovec, dřínovka, Swida, Chamaepericlymenum, Cynoxylon, Dendrobenthamia.

Charakteristika

Dříny jsou keře, stromy, v několika případech i byliny s podzemním dřevnatějícím oddenkem. Listy mají střídavě nebo vstřícně postavené, jednoduché, rozlišené na řapík a čepel. Listy jsou bez palistů, se zpeřenou nebo až paralelní žilnatinou. Postranní žilky jsou často řídké a charakteristicky obloukovitě sbíhavé k vrcholu čepele. Květy jsou čtyřčetné, drobné, rozlišené na kalich a korunu, seskupené v květenstvích různých typů. Květenství mohou být více či méně stažená, u některých zástupců jsou podepřena nápadnými zvětšenými listeny. Kalich je trubkovitě srostlý a přirostlý ke spodnímu semeníku. Korunní lístky jsou volné, opadavé a vyrůstající po stranách žlaznatého disku. Tyčinky jsou 4. Semeník je spodní, srostlý ze dvou plodolistů a obvykle dvoupouzdrý, čnělka je jedna, vyrůstající z vrcholu semeníku. Plodem jsou kulovité nebo protáhlé peckovice různých barev.[3][4]

Dříny jsou rozšířeny především v mírném pásu severní polokoule, ve Střední Americe a v Africe areál přesahuje i do horských oblastí tropů. V evropské květeně jsou původní celkem 3 druhy: svída krvavá (Cornus sanguinea), dřín obecný (Cornus mas) a dřín švédský (Cornus suecica), z nichž první dva jsou zastoupeny i v České republice.[5] Další pěstované druhy občas zplaňují, zvláště severoamerická svída výběžkatá (Cornus sericea).[3]

Taxonomie

Rod dřín (Cornus) je v současné taxonomii chápán široce a v minulosti odlišované rody svída (Swida), dřínovec (Cynoxylon), dřínovka (Dendrobenthamia) a dříneček (Chamaepericlymenum) byly vřazeny do rodu Cornus.[6] České názvosloví je však dosud nejednotné a nezřídka zachovává původní rodové názvy, zejména v případě svídy.

Současné dělení rodu Cornus na 10 podrodů bylo potvrzeno molekulárními metodami a má silnou oporu i v morfologii. Svídy (podrody Kraniopsis, Mesomora a Yinquania) se vyznačují bílými až černomodrými plody a jsou základní větví rodu Cornus. Vývojová větev dřínů s červenými plody se dále dělí na dříny bez zvětšených listenů pod květenstvím (podrody Cornus a Afrocrania) a dříny se zvětšenými listeny. Ty se dále štěpí na dvě vývojové větve: bylinné dříny (podrod Artocrania) a květnaté dříny (podrody Cynoxylon a Syncarpea).[7]

Využití

Některé druhy dřínů a svíd náležejí mezi oblíbené okrasné dřeviny, pěstované v množství kultivarů. Uplatní se jako solitéry, ale i ve skupinách.[8]

Tzv. květnaté dříny mají nápadně zvětšené listeny na okrajích květenství. Do této skupiny náleží celkem 5 druhů, nejčastěji jsou pěstovány dřín japonský (Cornus kousa) a dřín květnatý (Cornus florida). Ozdobné jsou především v době květu. Jednotlivé kultivary se nejčastěji odlišují tvarem a barvou listenů, časem a délkou kvetení, existují i kultivary s pestrými a panašovanými listy (např. Cornus kousa 'Wolf Eyes').[9]

Z keřovitých svíd jsou nejčastěji pěstovány kultivary svídy bílé, svídy krvavé a svídy výběžkaté. Kultivary mají často pestré nebo panašované listy a nezřídka mají jasně zbarvené větve, nápadné zejména v zimním období. Méně často jsou pěstovány stromovité svídy, zejména svída střídavolistá. Občas je pěstován i náš domácí dřín obecný, nápadný kvetením v předjarním období a na podzim červenými plody. Spíše jako rarita jsou pěstovány také bylinné dříny (dřín kanadský a dřín švédský).[9]

Plody domácího dřínu obecného jsou jedlé a používají se místně jako ovoce, k zavařování nebo na výrobu džemů či sirupů. Mají sladkokyselou, lehce natrpklou chuť a vysoký obsah vitaminu C.[3] Plody podobného dřínu lékařského jsou využívány v čínské medicíně.[10]

Zástupci

Podrod Kraniopsis - svídy se vstřícnými listy

Podrod Mesomora - svídy se střídavými listy

Podrod Cornus - dříny bez zvětšených listenů

Podrod Syncarpea - asijské květnaté dříny

Podrod Cynoxylon - severoamerické květnaté dříny

Podrod Arctocrania - bylinné dříny

Reference

  1. BioLib.cz – Cornus (dřín) [online]. BioLib.cz. Dostupné online. 
  2. Dřín: krásný, užitečný a symbolický keř. Dřín: krásný, užitečný a symbolický keř [online]. [cit. 2023-06-19]. Dostupné online. 
  3. a b c SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 5. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0590-0. 
  4. Flora of China: Cornaceae [online]. Dostupné online. 
  5. TUTIN, Thomas G. et al. Flora Europaea 3. [s.l.]: Cambridge University Press, 1972. ISBN 978-0521084895. 
  6. STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. 
  7. FAN, Chuanzhu; XIANG, Qiu-Yun. American Journal of Botany: Phylogenetic relationships within Cornus. St. Louis: [s.n.], 2001. 
  8. HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1.,. 1.. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363. 
  9. a b Dendrologie online: Cornus [online]. Dostupné online. 
  10. VALÍČEK, Pavel et al. Léčivé rostliny tradiční čínské medicíny. Hradec Králové: Svítání, 1998. ISBN 80-86198-01-4. 

Externí odkazy